Tatínkův bratranec se stává svámím

Tatínkova teta měla syna, který přijal duchovní život a který byl vysvěcen na svámího. Pořád plakala po svém synovi, a můj tatínek na její žádost jel do ášramu bratrancova Gurua, aby vyprosil jeho návrat zpět k matce.

Švární žijí velice asketickým způsobem života. Zříkají se světa a žijí pouze z almužen. Jakmile je někdo vysvěcen na svámího, už se může dotknout nohou pouze svého Mistra. Ale když můj tatínek dorazil do ášramu, bratranec ihned běžel za ním a padl mu k nohám. Guru řekl: „Co to mám za žáka? Co to děláš?“

Bratranec byl mladší než můj tatínek, a proto řekl: „To je můj starší bratr, musím se dotknout jeho nohou.“ Guru se na svého žáka soucitně a s požehnáním usmál.

Tatínek řekl Guruovi: ,Jeho matka mě požádala, abych přivedl jejího syna zpátky. Umírá touhou ho vidět. Prosím, dovol mu odjet na pár měsíců domů.“ Guru laskavě souhlasil.

Bratranec měl tatínka velmi rád, a proto opustil svého Mistra a vrátil se domů.

Tatínkova teta žila po návratu syna jen měsíc nebo dva. Syn zůstal u matky, dokud nezemřela. Potom řekl tatínkovi: „V této inkarnaci mám k tobě jen jediné přání.“ Tatínek věděl, o co jde a řekl: „Splním ti je!“ Jeho bratranec se už k rodině nikdy znovu nevrátil. Byl už jenom se svým Guruem.

Jednou ročně tatínek navštěvoval svého bratrance v ášramu. Když mi bylo devět nebo deset let, jeli jsme tam všichni na návštěvu, celá rodina. Bratrancův Guru byl k naší rodině velice laskavý.

Když jsem odjel do Ameriky, tento strýc se modlil každý den, abych nezačal pít víno, nevedl neduchovní život a nezkazil se. Slyšel, že Amerika je velice neduchovní země. Napsal mně velice laskavý dopis, ve kterém mě varoval, abych se nenechal Amerikou zkazit.

Tento strýc byl neobyčejně laskavý k celé naší rodině. Všem mým bratrům a sestrám dal zvláštní jména po kosmických bozích a bohyních. Zemřel před několika lety ve věku osmdesáti devíti let. Po smrti za mnou přišel a dal mi najevo ohromnou náklonnost a soucit. Nyní ví, kým jsem.