Můj tatínek a okultista

Můj tatínek měl jednoho vzdáleného příbuzného, jenž byl slavným okultistou. Byl to velice duchovní člověk a měl velice rád jak tatínka, tak i maminku. Našeho příbuzného vzdělání nezajímalo, neměl ani základní školu. Ale protože to byl opravdu velmi slavný okultista, navštěvovalo ho mnoho lidí, kteří se dostali do potíží. Když někomu ukradli krávu, řekl jejímu majiteli, do které vesnice ji má jít hledat.

Mému tatínkovi pomohl mnohokrát. Jednou za ním jel, když byl můj bratr Chitta velice nemocný. Chitta a také jeden syn našeho příbuzného byli oba v nemocnici a jejich stav byl vážný. Okultista řekl tatínkovi: „Doktoři jsou k ničemu. Nejsou schopni tvého syna vyléčit. Zde vám dám požehnaný popel od nohou Matky Kálí.“ Když ho dáš na synovu hlavu, bude zase v pořádku.“

Tatínek odjel do nemocnice a dal popel bratrovi na hlavu. Okultista pomohl mému bratrovi Chittovi, protože choval velikou lásku a úctu k tatínkovi. Ale když příbuzní, jejichž syn byl také v nemocnici přijeli k témuž okultistovi, řekl jim: „Bůh je také v lékařích,“ a nijak jim nepomohl.

Léky doktorů však naneštěstí nepomohly. Syn našich příbuzných zemřel a můj bratr se uzdravil. A tak okultistův popel zachránil mého bratra, kdežto léky doktorů nedokázaly vyléčit syna našich příbuzných.

O tomto okultistovi znám ještě jeden neobyčejný příběh. Mému tatínkovi bylo líto jedné rodiny, která si otevřela obchod a zbankrotovala. Lidé je obtěžovali, protože od nich chtěli dostat zpátky dlužné peníze a můj tatínek jim poslal korespondenční lístek, na který napsal, že jim dá nějaké peníze. Ta rodina si ten lístek uschovala a měla v úmyslu jej použít u soudu, aby dokázala, že tatínek je odpovědný za jejich dluhy.

Jeden tatínkův přítel se o tom doslechl a řekl to okultistovi. Okultista řekl: „Já se o to postarám.“ Ten přítel v něj věřil a řekl tatínkovi, aby se ničeho nebál. Když ta rodina nakonec donesla lístek k soudu, soudce zjistil, že na něm není podpis. Proto prohlásil, že můj tatínek nemůže být za nic odpovědný. Ten okultista ze vzdálené indické vesnice odstranil podpis na lístku těsně předtím, než ho soudce dostal do rukou.

Jednou můj tatínek a jeho přítel jeli za tímto okultistou velmi pozdě v noci, kolem půlnoci. Lidé na vesnici chodí spát obvykle v osm hodin, takže tou dobou už všichni ve vesnici spali. Okultista však meditoval a na vnitřní úrovni viděl, že za ním cestuje tatínek s přítelem. K mému tatínkovi choval ohromnou úctu, a tak vzbudil svoji matku a řekl: „Cestují za námi z velké dálky a nic nejedli. Uvař něco, prosím.“ Když tatínek s přítelem dorazili, jídlo bylo právě hotovo.

Jednoho dne tento okultista přijel do Kalkaty a lidé ho prosili, aby jim přednesl nějakou přednášku. Jeho první věta zněla: „Bez Boha je vše jako pometlo.“ To slovo, které použil, bylo v chittagongském dialektu, který v Kalkatě neznali. Mysleli si, že je to mantra a začali ho opakovat.

V publiku bylo asi pět nebo šest žen z Chittagongu. Začaly se smát. Místní lidé byli velice rozzlobení, protože jim připadalo, že ty ženy z Chittagongu jsou velice neomalené a těm ženám bylo zase velice trapné, že místní lidé opakovali okultistovu „mantru.“

Ještě když byl ten okultista mladým mužem, jeho rodiče ho přinutili, aby se oženil, přestože on sám si to nepřál. Jakmile spatřil svoji manželku v rikši, vykřikl: „Otroctví, otroctví!“ a vyskočil na nohy a utekl. Byla z toho veliká pohroma!

V pozdějších letech dovolil své manželce, aby se k němu vrátila, ale ji meditace nikdy nezajímala, nikdy! Když zemřel, okultistovi žáci se snažili přesvědčit jeho manželku, aby zaujala jeho místo, ale ona odmítla. Řekla: „Ne, nemohu přijmout vaše pranam a vaši oddanost.“