„Svatba" mého bratrance
V Indii je takový zvyk, že když někdo z rodiny zemře, tři dny se nikdo z příbuzných nemůže ženit nebo vdávat.Toho dne, kdy můj tatínek zemřel, se měl ženit jeden z mých bratranců. Brzo ráno vyšlo ve dvou novinách, že můj tatínek zemřel, a tatínkovo mrtvé tělo bylo venku na dvoře. Rodiče mého bratrance však byli vychytralí. Předstírali, že to nevědí. Mysleli si, že všechny oklamou.
Jenomže když se rodina nevěsty dozvěděla, že tatínek zemřel, nechtěli, aby se jejich dcera vdávala. Rodina mého bratrance a rodina nevěsty se začaly hrozně hádat. Nakonec však rodina nevěsty souhlasila se svatbou a rodina bratrance byla velice šťastná. Rodina nevěsty však přišla s trikem. Ta dívka, která se měla vdávat, měla bratra a ten měl podobně krásný obličej, jako jeho sestra. Rodiče oblékli bratra do sárí a dali mu různé ženské šperky a ozdoby, takže vypadal jako nevěsta.
V Indii je zvykem, že nastávající manžel a manželka se den před svatbou nemohou vidět. Rodiče rozhodnou všechno za své děti. Jakmile bratranec spatřil krásný obličej své nevěsty, byl velice šťastný. Bratranec s nevěstou jeli krytým kočárem pět a půl kilometru z domu nevěsty do jeho domu.
Po nějaké době ten bratr nevěsty napodobil ženský hlas a řekl, že potřebuje malou zastávku, aby si mohl odskočit. Rikša jim zastavil, „nevěsta“ vystoupila a udělala několik pomalých kroků.
Potom nečekaně shodila sárí a utekla. Ostatní viděli, že je to ve skutečnosti chlapec, ale nedokázali ho dohonit. Mého bratrance to natolik rozzlobilo, že už se s tou dívkou nechtěl oženit. Nakonec se oženil s nějakou jinou dívkou.
