Scéna 13

Ježíš: Matko, prosím za odpuštění.

Marie: Neudělal jsi nic špatného, synu. Proč potřebuješ mé odpuštění?

Ježíš: Matko, včera na té svatební oslavě jsem na tebe byl zbytečně hrubý. Když jim došlo víno, požádala jsi mne, abych něco udělal. Byl jsem na tebe tak zlý. Řekl jsem: „Ženo, co na tom záleží tobě a co na tom záleží mně? Má hodina ještě nepřišla.“

Marie: Ale nakonec jsi mne poslechl. Jak se tedy na tebe mohu zlobit? Můj synu, proměnil jsi vodu ve víno. Jaký zázrak! Ježíši, byl to tvůj první zázrak. Jsem si jistá, že uděláš mnoho dalších. Ale to ti povím, můj synu, jestliže vykonáš padesát zázraků ve vnějším světě, pak ve vnitřním světě jich vykonáš padesát tisíc. Tvůj božský Otec v Nebi a má prostá duše na zemi budou znát všechny tvé skutky ve vnitřním světě. Ježíši, včera na svatební oslavě jsem požádala služebníky, aby tě poslechli. Dnes požádám celý svět, aby tě poslouchal, a on určitě bude.

Ježíš: Máš o mně příliš vysoké mínění, matko.

Marie: Synu, tvá nadpřirozená výška je nejen daleko za hranicemi mé zkušenosti, ale také daleko za hranicemi mé představivosti.

Ježíš: Já vím, maminko moje. Ty chceš jenom to, aby má Božskost vyšla do popředí. Já jsem slunce. Ty jsi měsíc. Já vycházím, ty se proto radostně a nepodmíněně schováváš. Od této chvíle ses rozhodla zůstat v pozadí. Taková je tvá láska ke mně. Taková je tvá jednota se mnou. Matko, jednoho dne se možná stanu velikým. Ale ty jsi dobrá. Velikost se v mých očích nemůže dobrotě vyrovnat.