Scéna 12

(Jan Křtitel sám u řeky Jordánu.)

Jan: Tento svět není míněn pro mne. Mám už dost tohoto světa. Říkám něco lidem stále dokola, a přece mi nevěří. Pouze mne dál obtěžují a trápí. Říkám jim, že já nejsem Mesiáš. Nejsem Eliáš. Nejsem Prorok. Ptají se mne, proč tedy křtím lidi. Říkám jim, že jsem dostal pokyn od Pána shůry, abych křtil. Také jim říkám, že já křtím vodou, ale brzy po mně bude někdo křtít Duchem Svatým. Já se s ním nemohu srovnávat. Já nejsem hoden ani toho, abych mu rozvázal sandály.

(Vstoupí několik jeho žáků.)

Žák: Mistře, právě jsme tě zaslechli. Říkal jsi, že nejsi hoden ani toho, abys mu rozvázal sandály. Kdo je ten skvělý muž? Nikdo nemůže být lepší než ty.

Jan: Děti, může být někdo a existuje někdo, kdo je lepší než já, a je to Ježíš. Já jsem jen hlasem volajícím na poušti. Snažím se urovnat cestu, po níž Ježíš bude moci kráčet.

Žáci: Mistře, ty měj pocity, jaké chceš. Říkej cokoliv, co chceš. Je na nás, zda ti budeme věřit, nebo ne. Ty nejsi nikomu podřazený.

Jan: Vy nemožní hlupáci! Vaše hloupost mi neustále způsobuje bolest. Ach, hleďte, hleďte! Rychle se ke mně blíží. Hle, Beránek Boží. Hle, Syn Boží. Zde je ten, o kterém jsem po celý čas mluvil.

(Vstoupí Ježíš.)

Ježíš: Chci, abys mne pokřtil, Jane.

Jan: Ó, Ježíši, jak tě mohu pokřtít? Vím, kdo jsi. Jsi Syn Boha. Jsi Jeho milovaný Syn.

Ježíš: Nenarušujme řád. Udělejme všechno popořadě. Jsi to ty, kdo mě musí pokřtít. Ty jsi mne poznal. Proto jsi, Jane, božsky velký. Připravuješ pro mne cestu. Proto jsi nanejvýš dobrý. Tvá matka Alžběta byla také božsky velká a nanejvýš dobrá, protože mne poznala a nesmírně inspirovala mou matku dokonce ještě před tím, než jsem se narodil.

Jan: Ó Synu Boží, vidíš mne a mou matku skrze svou vlastní transcendentální velikost a univerzální dobrotu. Zbývá mi jen jediné, co mám na zemi vykonat, a to položit všechny své žáky k tvým nohám, stejně jako k tvým nohám pokládám sám sebe.

(Dotýká se Ježíšových nohou.)

Žáci (šokováni): Ty se můžeš dotýkat jeho nohou, ale my nebudeme. Ve tvých očích může být lepší než ty, ale my s ním nebudeme mít nic společného. Budeme stále věrní tobě. Ty jsi náš Mistr, náš jediný Mistr.

Jan: Vy blázni. Měli byste být věrní pouze tomu Nejvyššímu. Pouze ten nejlepší by měl být vaším Mistrem. A chci vám říci ještě něco. Nevedu vás k někomu, kdo je o trochu lepší než já. Vedu a provázím vás k tomu, jehož velikost je samou Velikostí Boha, jehož dobrota je samou Dobrotou Boha. Říkám vám jednou pro vždy, že potěšit jeho znamená potěšit Boha Otce. Mít jeho znamená mít Boha Otce. On je tím nejkrásnějším květem Nebe, a tím nejvýživnějším plodem země.

Ježíš (usmívá se na Janovy žáky): Vaše jméno je všeosvěcující a všenaplňující Vize Pána. Ó děti Janovy, jsem hluboce pohnut vaší bezpříkladnou věrností vašemu Mistrovi. Váš Mistr měl Vizi Nejzazší Skutečnosti. Netřeba říkat, že vás povede, bude vás provázet a zdokonalovat na vaší cestě k Transcendentálnímu Cíli. Mé srdce hluboce obdivuje vaši lásku k vašemu velkému Mistrovi. Má duše upřímně obdivuje vašeho Mistra pro jeho neústupnou lásku k Pravdě.