Scéna 15

Otec: Synu, chci, abys svým žákům předal jako zvláštní radu několik aforismů. Tvoji žáci se tě možná zeptají na jejich význam. Proto ti řeknu také jejich význam.

Za prvé: Požehnáni jsou chudí na duchu, neboť jejich je Království Nebeské.

Ježíš: Jak krásná je Tvá rada, Otče!

Otec: Znamená to, že Království Blaženosti je pro ty požehnané, kteří se oddaně věnují svému vnitřnímu a duchovnímu životu a kteří nemají nic do činění s pýchou.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou zarmoucení, neboť oni budou utěšeni.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že pravý duchovní život hledajícího začíná tehdy, když má skutečný pocit ztráty. Jeho ztrátou je ztráta jeho vnitřního bohatství: míru, radosti, lásky a blaženosti. Tato ztráta v něm vytvoří vnitřní pláč, který se může navenek projevit jako zármutek. Takovému hledajícímu bude přirozeně navrácen mír, radost, láska a blaženost, které touží znovu získat.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou pokorní, neboť oni zdědí zemi.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že má-li člověk velký pocit nadřazenosti, bude poroučet druhým, ale cítí-li tentýž člověk, že beze Mne je slabý a bezmocný, vyvine si hlubokou pokoru. Tato pokora mu dá pocit jednoty se všemi lidmi na zemi. Jeho univerzální jednota je silou, která mu dovolí považovat zemi božsky, a tím nejvyšším způsobem za svou vlastní.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou čistí v srdci, neboť oni spatří Boha.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že jedině čistota má schopnost přijmout Božskost a dosáhnout jí. Čisté srdce je nedostižným projevením Mé božské Skutečnosti.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti mnohokrát, Otče. Dále?

Otec: Požehnáni jsou tvůrci míru, neboť oni budou nazýváni Božími dětmi.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že Mými božskými dětmi jsou ti, kteří touží po Světle a kteří jsou naplněni Světlem. Světlo se v procesu svého projevení stává všesytícím a všenaplňujícím Mírem.

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Jestliže tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.

Ježíš: Krásné, Otče.

Otec: Znamená to, synu, že odpuštění je zdaleka tou nejlepší vlastností jak ve Mně, tak ve všech lidech. Jestliže tě nevědomost jednou udeřila a ty jsi nevědomosti odpustil, neexistuje žádná záruka, že tě neudeří znovu. Jestliže však řekneš nevědomosti, že chce-li tě udeřit znovu, jsi více než připraven odpovědět jí svou zbraní odpuštění, nevědomost zjistí, že tvá zbraň je nekonečně silnější než její zbraň. Tvá zbraň má Světlo a šíří Světlo, zatímco její zbraň, kterou je temnota, je samým zmatkem. Jak může dál bojovat proti svému protivníkovi, Světlu, které je všemilující a všenaplňující, když zůstává v žalostném a neustálém zmatku?

Ježíš: Rozumím. Děkuji Ti, Otče. Dále?

Otec: Když dáváš almužny, ať tvá levá ruka neví, co dělá tvá pravá ruka.

Ježíš: Úžasné, otče.

Otec: Znamená to, synu, že člověka uspokojuje, když se někdo dívá, jak dává něco ostatním. Uspokojení, které vyplývá z veřejného ukazování, vytváří zbytečnou pýchu. Co je pýcha, ne-li okamžité a naprosté sebezničení?

Ježíš: Děkuji Ti, Otče, děkuji. Dále?

Otec: Pro dnešek to stačí, Můj synu. Jsem trochu unaven. Někdy příště ti dám další rady.