Jak nás duchovně ovlivní, když po smrti věnujeme své tělo vědě?

Sri Chinmoy: Není to ani ušlechtilé, ani neušlechtilé. Je to pouze individuální volba. Jak víte, tělo je někdy spáleno a někdy pohřbeno. Jakmile duše opustí tělo, už se nestará, co se s tělem stane. Když jednou pták uletí, zůstane jen klec. Tehdy můžeme s klecí udělat, co chceme. Někdo získá pocit uspokojení, když řekne: „Až zemřu, chci dát své tělo nemocnici, aby mohla lékařská věda provádět pokusy, které mohou v budoucnu hodně pomoct.“ Jiný řekne: „Nechme Boží Vůli, ať jedná prostřednictvím mých příbuzných. Ať mě příbuzní pochovají, když budou chtít; pokud mě budou chtít spálit, ať mě spálí.“ Nechá to tedy zcela na přání příbuzných. Někdo jiný může zase říct: „Ne, chci, aby se dodržela tradice. Přeji si, aby bylo mé tělo pohřbeno nebo zpopelněno jako obvykle.“ Žádný z těchto způsobů ale nepotěší Boha více či méně. Bůh nám dal svobodu, abychom učinili svou vlastní volbu. Chceme-li kremaci, Bůh řekne: „Výborně!“ Chceme-li pohřeb, Bůh řekne: „Výborně!“ Přejeme-li si, aby bylo naše tělo po odchodu duše předáno nemocnici na pokusy, Bůh z nás nebude nijak rozmrzelý ani nebude nespokojený.