Nemohu pochopit, jak něco stvořené Bohem může být nedokonalé. Jak může stvořit duši, která není na počátku dokonalá?

Sri Chinmoy: Bůh nehází duši do projevení nemilosrdně. Duše není sama. Bůh Sám je vždy uvnitř ní. Přišli jsme od Boha a jsme Jeho částí. Ale kde je naše uskutečnění? Kde je naše dokonalost? Vědomě směřujeme k dosažení tohoto uskutečnění a dokonalosti. Každý jednotlivec představuje Boha, ale ne každý jednotlivec Jej vědomě uskutečnil.

Absolutní Bůh, který je Nejvyšším Já, je dokonalý. To Nejvyšší, Jeden bez druhého, Bůh, který stvořil mnohost, je vždy dokonalý. Tento Bůh, který vstoupil do pozemské úrovně pro evoluci, ale přijal nedokonalost, protože přijal pozemské vědomí, které je plné omezení a nedokonalostí.

Boha nemůžeme oddělit od svého bytí ani svých nedokonalostí. Myslíte si, že Bůh není ve všech nedokonalostech, které vidíme ve světě? Bůh je všude, je však projeven do různé míry. Bůh je stejně tak ve zloději jako v čestném člověku. Je tam a zakouší zkušenost. Bůh je ve všem. Je v nejvyšším, a je také v nejnižším.

Ale my nechceme Boha, který je v nejnižším. Chceme mít Boha, který je v nejvyšším. Bůh je ve špinavé vodě stejně tak, jako v čisté, průzračné vodě. Chci-li zůstat zdráv, budu pít čistou vodu. Bůh se ve špinavé vodě neprojevuje v takové míře, abych z jejího pití získal prospěch. Ve skutečnosti bych z ní onemocněl nebo dokonce umřel. A tak Bůh ve špinavé vodě nedělá dobře mému životu aspirace.

Podobně, jestliže chci být dokonalý a sloužit Božskému, musím se stát sám božským. Kolikrát denně se člověk stává obětí nečistých, nebožských myšlenek? Ale během toho stejného dne dostává i božské, naplňující a vznešené myšlenky. Na druhou stranu ale Bůh nechce oddělovat Svou Existenci od jednoho okamžiku ke druhému, a zůstávat jen v dobrých myšlenkách. Je stejně tak v nebožském vědomí jako v aspirujícím vědomí. Jsme to my, kdo si musí vybrat, který aspekt Boha chceme. Nejvyšší, Duch, vstoupil do spící hmoty. Duch se postupně probouzí ze svého dobrovolného spánku ve hmotě. Působí pozitivně na hmotu a povzbuzuje ji, aby se vyvíjela. Říká: „Otevři své oči: musíš se stát Nekonečnem.“ S naším lidským vědomím, s naší moudrostí, s naší vědomou aspirací se musíme stát nejlepší, nejvyšší a nejvíce naplňující.

Naše běžná představa Boha je, že Bůh je nahoře a nemůže sestoupit dolů. Mohu říct, že já a můj Otec jsme jedním, ale pokud jsem obyčejný člověk, věřím, že Bůh je nahoře v Nebi a já jsem dole na zemi. Avšak ne, můj Otec zde také. Dokonce i když jsem v pekle, On je také v pekle. Můj Otec nemůže zůstat v Nebi, když já jsem v pekle. Když říkám, že já a můj Otec jsme jedním, znamená to, že dokonce i když jsem v nejhroznější hloubce, On je tam také. Jsme-li opravdu jedním, je tam, kde jsem já. A dokonce i když si nejsem vědom naší jednoty, Bůh vždy zůstává se mnou a ve mně. Jsem-li ve vězení, můj Otec tam bude také. Nikdy nemůže zůstat stát stranou ode mne, protože jsme neoddělitelně jedním.

Abych se vrátil ke tvé otázce, Bůh neříká duši: „Běž dopředu a vyvíjej se, jak nejlépe můžeš.“ On Sám je vždy s námi a v nás. Ve skutečnosti je to On, kdo je v tajnosti naším nejvyšším Já.