Aspirace³

Jsem aspirant. Aspiruji. Když toužím, vyzařuji: celá má bytost vyzařuje, má fyzická realita vyzařuje, celá má tvář vyzařuje. Hledající kolem mě dostávají inspiraci z mého vyzařování, a to jim slouží tím, že zvyšuje jejich aspiraci. Takto s mou aspirací nabízím zvláštní službu těm, kteří jsou kolem mě.

Moje aspirace je mým osvícením. Když aspiruji, osvěcuji své neosvětlené, temné a skryté části. Osvěcuji svůj vlastní život nevědomosti a ti, kteří jsou v mé blízkosti získávají osvícení z mého osvícení. Tímto způsobem slouží mé osvícení hledajícím, kteří jsou kolem mne tím, že jim pomáhá osvítit jejich neosvícený a temný život. Moje aspirace je mou realizací. Byla doba, kdy jsem vesele a šíleně tančil tanec rozdělení. Tehdy jsem chtěl, aby rozdělení zcela ovládalo můj život. "Já" a "moje": to byly dvě písně, které jsem tehdy znal. Ale teď v mém životě aspirace vidím, že rozdělení nemůže vyřešit mé problémy. Je to jen moje spojení, moje jednota se Zdrojem — se stálým stromem života, který po věčnost roste v mém srdci — která může a vyřeší všechny moje problémy. Moje jednota mi říká, že existuje jen jeden Zdroj, a tomuto Zdroji patří všechny lidské bytosti a celé stvoření. V jednotě založené na pevném základě jsem spokojen daleko za svou představivost.

Má aspirace je mou dokonalostí a dokonalost je moje zkušenost ze sebepřekonávání. V každém okamžiku, díky své aspiraci překonávám své předchozí výšky a pokaždé, když překonám sám sebe, získávám novou inspiraci. Celá moje bytost je zaplavena novým svítáním inspirace. Dokonalost je mým neustálým sebepřekonáváním, aby uspokojila hledajícího ve mně i mého milovaného Nejvyššího.

Aspirace je mučení: tak říká moje letargické tělo. Aspirace je nátlak: tak říká mé vzpurné, neklidné vitálno. Aspirace je teror: tak říká má pochybující a podezřívající mysl. Aspirace je potěšení: tak říká moje plačící srdce. Aspirace je uvolnění: tak říká moje milující duše. A konečně, můj Pán Nejvyšší říká, že aspirace není nic jiného než poklad. Ze své nekonečné štědrosti mi říká, že moje aspirace není jen můj, ale i Jeho poklad.

Můj život touhy chtěl mne, mou skutečnou existenci, nevědomě zničit. Můj život aspirace mě chce vědomě zaměstnávat a učinit mě dokonalým, abych mohl neustále sloužit svému milovanému Nejvyššímu Jeho vlastním způsobem. Můj milovaný Nejvyšší mi soucitně říká, že mi dá to, co má a čím je: nekonečným Soucitem. Říkám Mu, že Mu dám to, co mám a čím jsem: malou kapkou oddanosti. Láskyplně, s úsměvem a bezpodmínečně přijme, co Mu dávám. Oddaně, oduševněle a bezvýhradně přijmu to, co mi dává On.