Moje modlitba je nekonečně silnější než neštovice
V průběhu mé nemoci byla chvíle, kdy se můj stav zhoršoval den ode dne. Nejen doktor, ale i rodinný kněz se domníval, že se už nezachráním.Jednou se knězi zdálo, že jsem zemřel. Ještě v noci vyběhl ven a běžel k našemu domu. Moje maminka mu otevřela a on za chvíli viděl, jak spím pod sítí proti moskytům. Moje trápení bylo nejzoufalejší, ale v tu chvíli jsem se vzbudil a propukl v pronikavý zdravý pláč.
Jak to kněz uviděl, začal se pěstmi bít v prsa a z radosti či ze strachu — nebo možná z obojího — si rval vlasy: „Ó Bože“, plakal: „Ty jsi mne oklamal. Mé srdce je ale přemoženo radostí a vděčností za tvůj klam.“
Moje maminka chtěla vědět, proč kněz přišel v tak pozdní hodinu a on jí, stále se ještě chvějíc, vyprávěl o svém snu.
Maminka na to řekla: „Ctihodný pane, moje modlitba je nekonečně silnější než neštovice.“
Sri Chinmoy, Proudícím slzám srdce mé matky a překypujícím úsměvům duše mé matky, (knižně nevydáno), 2000
