Rodinná schůzka

Jednou jsem začal se vzpíráním okolo 7.30 ráno. Na první pokus, který je vždy mým „zahřívacím“, zvedám malou hmotnost. To mne naplnilo důvěrou v dosažení cíle. Nicméně na druhý pokus jsem neuzvedl více než na první, a to mne zlobilo. Pomyslel jsem si: „Dnes jsem se rozhodl, že uzvednu 400 liber jednou rukou. Kdopak se mi to snaží stát v cestě tentokrát?

Při třetím pokusu jsem spatřil vpravo ode mne celou naši rodinu sedící na zdi. Někteří již odešli na onen svět a někteří byli v tomto světě, ale viděl jsem je tak živě! Byli skutečnější než lidské bytosti z tohoto světa. Maminka a sestra Lily seděly vedle sebe. Nad nimi byla Ahana a Arpita a ještě výše byli Hriday, Chitta a Mantu. Nakonec, až na samém vrcholu, byl můj tatínek. Všichni byli ve velmi dušeplném a napjatém vědomí.

Jakmile jsem dokončil třetí pokus, všichni se dušeplně usmívali. Nejjasnější úsměv zářil na tváři mého nejstaršího bratra, Hriday. Celý zářil radostí. Řekl: „Madale, jsi ryzí pýchou našeho Pána. „Potom mne sestra Lily požádala o další pokus. „Jsem více než spokojen“ řekl jsem jí. „Ne, zkus to ještě jednou“ prosila mne. Na sestřinu žádost jsem tedy vzpíral ještě jednou.

Celá rodina zůstala na svých místech, a ještě jednou mne oduševněle a napjatě pozorovala. Největší zaujetí jsem viděl na mamince. Mohla být plna strachu, obav a úzkosti, ale byla pouze vážná a napjatá.

Potom jsem zvedl 400 liber ještě jednou a tentokrát to byl lepší pokus než předtím. Byl jsem tak šťastný a všichni členové naší rodiny byli vzrušeni. Jejich štěstí mnohem převyšovalo mé vlastní. Mé štěstí ve srovnání s jejich bylo ničím.

Tatínek přistoupil ke mně a položil mi ruce na hlavu a požehnal mi. „Přeji si, abys v tom pokračoval“ řekl.

Potom mi přišla požehnat maminka. Musel jsem se sklonit, protože maminka je drobná, zatímco tatínek je vysoký. Na videu můžete vidět, jak se skláním, aby mi mohla požehnat. Jak něžně mi žehnala, se slzami v očích. Její láska a něha se vlévala do mne.

Pak přišel můj nejstarší bratr, Hriday, a položil mi ruce na ramena. Následoval ho Chitta a přistoupil ke mně s hrdostí a štěstím. Řekl: „Bravo! Bravo!“

Moje nejstarší sestra, Arpita, přišla a řekla mi: „Zbytečné, zbytečné, zbytečné!“

„Co je zbytečné?“ zeptal jsem se.

Ona na to: „Nemohou se modlit k Bohu pro tvé vzpírání. Mohu se pouze modlit, abys měl pár dobrých žáků. Tvoje vzpírání mi přinese radost teprve tehdy, až budeš mít několik dobrých žáků. Běda, kde jsou tví dobří žáci?“

Pak přišla Ahana, které jsme říkali Mary: „Země neví, kdo jsi a snad to ani nebude vědět. Ale Nebesa vědí, kým navěky jsi.“

Po ní přišla Lily. Napřed se dívala na mé levé oko, potom na pravé, potom zase na levé, a nakonec znovu na pravé. Pak si dala ruce na srdce a nabídla Bohu svoji zbožnou vděčnost.

Poslední přišel Mantu. „Dost,“ pravil: „dost v tomto životě.“

Když tato Božská scéna skončila, nabídl jsem svoji vděčnost mému pánu Supreme a mé Matce Kálí. Přivítal jsem ve svém domě několik žáků a společně jsme se dívali na video.