Pochybnost, víra a aspirace

Ten, kdo pochybuje, ztrácí. Pokud v duchovním životě cítíme, že pochybováním o sobě samých dosáhneme svého cíle rychleji, potom se zcela mýlíme. Pochybnost není ničím jiným než ničivou silou. Musíme si být vědomí nebožské síly, kterou pochybnost má. Pokud víme, že nás pochybnost zničí, potom přirozeně budeme nanejvýš opatrní. Pokud známe těžký trest, který z pochybnosti získáme, potom nebudeme pochybnost přechovávat a nedovolíme jí do nás vstoupit. Pochybováním hledající pouze ztrácí čas. Namísto pochybování používá moudrý hledající svůj čas pro sebeobjevování a seberozvíjení. Sebeobjevováním realizuje Nejvyšší, Cíl bezmezného Míru, Světla a Blaženosti. Pokud pochybujeme o své vlastní kapacitě, děláme chybu. Víme-li, kolik kapacity máme, povzbuzujeme tuto kapacitu k růstu a rozšíření. Jestliže pochybujeme o své kapacitě, jsme ztraceni.

Na poražení pochybnosti existuje zbraň a tou je víra. Naše víra je nekonečně silnější než pochybnost a Bůh nám dal tuto víru v hojné míře. Víra je uvnitř nás, ale my nedovolíme své víře vystoupit do popředí. Místo toho do svého života dovolujeme vstoupit cizincům, kteří ve skutečnosti nejsou naši. Těmito cizinci jsou strach, pochybnost, úzkost a ostatní nebožské síly. Víme, že strach nám nepatří a že pochybnost je zloděj. Víme, že bychom neměli dovolit vetřelcům a zlodějům do nás vstoupit. Ale tomu, které je naším zcela vlastním, dítěti víry, nedovolíme vystoupit do popředí a přeměnit náš život.

V duchovním životě je pouze jedno pravidlo, a to mít víru. Víra je jako sval: lze ji posílit. Tak jako posílíme svalstvo, když pravidelně cvičíme, můžeme stejně tak cvičit a zvýšit svou vnitřní kapacitu. Bůh nikoho nepřivede na svět, aniž by mu nedal kapacitu. Pravidelným cvičením se můžeme stát vnitřně silnými. Když se každé ráno oduševněle a upřímně koncentrujeme a meditujeme, potom uvnitř nás pochybnost nemůže hrát svou destruktivní roli. Až se staneme silnějšími ve svém vnitřním životě, budeme moci říct: „Ať si mě pochybnost napadne. Já si dokážu udržet svou dokonalou víru.“

Negativní síly, jako vše ostatní, mají pýchu. Velmi brzy pochybnost pocítí, že je pod její úroveň, být neustále odmítána a odpírána. Pochybnost nás brzy opustí, pokud ji nebudeme vítat. Pokud si pochybnosti nebudeme všímat, pokud s ní budeme jednat jako s neznámým člověkem nebo cizincem, její pýcha bude dotčena a opustí nás navždy. Tím, že pravidelně a oddaně meditujeme, můžeme se před vstupem pochybnosti ochránit.

Víra je naší nejmocnější zbraní. Pokud chceme a potřebujeme víru, musíme zúrodňovat vnitřní půdu. Jak zúrodníme vnitřní půdu? Co je pluhem? Je to aspirace. Když pěstujeme, potřebujeme semínko, potřebujeme vodu a potřebujeme slunce. Aspirace ztělesňuje semínko, vodu a slunce v duchovním životě. V aspiraci je vše. Takže pokud máme upřímnou aspiraci, upřímný vnitřní pláč, potom v nás nemůže pochybnost vydržet.