Védský pták osvícení

Milé sestry a milí bratři, na sedmi sesterských univerzitách budu mít sedm přednášek o védách. Je zajímavé, že sama Rgvéda pojednává o sedmi zvláštních sestrách. Říká nám, že existuje božský kočár s jediným kolem, který je tažen jedním koněm se sedmi jmény. Před kočárem stojí sedm sester zpívajících duchovní písně. Zpěvem odhalují skryté poselství osvobození života a dokonalosti lidstva (Rgvéda I.164.3).

Sedm je okultní číslo. V duchovním světě má číslo sedm velmi zvláštní význam. V dávné minulosti žilo sedm velkých indických mudrců, kteří viděli Pravdu, žili Pravdou a stali se Pravdou.

V Indii je sedm důležitých řek. Řeka znamená pohyb; voda znamená vědomí. Pohyb vědomí je stálý pokrok směrem k nejvzdálenějšímu Za.

Na hudební stupnici je sedm not. Každá nota má svou zvláštní hodnotu. Hudba je mateřským jazykem lidstva. Bůh je Nejvyšší Hudebník. Právě prostřednictvím hudby můžeme vstoupit do univerzální harmonie. A právě prostřednictvím hudby se v Božím všemilujícím stvoření projevuje Jeho Krása.

V duze je sedm barev. Tyto barvy označují etapy našeho duchovního putování k nejzazšímu Cíli. Všichni víme, že duha je znamením štěstí a budoucího pokroku. V duchovním světě je každá barva duhy předzvěstí nového svítání.

Existuje sedm vyšších a sedm nižších světů. Aspirující lidská bytost vstupuje do jednoho z vyšších světů a dělá pokrok ve vnitřním životě. Její vědomí létá jako pták z jednoho světa do druhého, dokud se neocitne v sedmém světě, Sat-Čit-Ánanda, ve světě Bytí, Vědomí a Blaženosti. Tam se vědomě a neoddělitelně ztotožní s Nejvyšším kormidelníkem. Když však lidská bytost záměrně a vědomě dělá špatné, ohavné věci, musí vstoupit do jednoho ze sedmi nižších světů, což jsou světy temnoty, otroctví a nevědomosti.

Matka Indie je aspirující strom. Tento strom má jako svůj jediný kořen védy. Kořenem je Pravda, stromem je Pravda, zážitkem stromu je Pravda, realizací stromu je Pravda, odhalením stromu je Pravda a projevením stromu je Pravda.

védští zřeci viděli Pravdu svou duší, viděli ji ve svých Nebeských vizích a pozemských skutcích.

Tato Pravda nás učí, jak být skutečnými bratry a sestrami lidstva, vědomými a oddanými milovníky Boha a dokonalými pány přírody.

Učení véd je univerzální. V Jadžurvédě jasně vidíme, že učení véd je pro všechny – pro bráhmany, kšatrije, vaišji, šúdry, a dokonce i pro čandály, pro ty, kteří jsou pokoření a opuštění. Védy mohou studovat muži stejně jako ženy. Bůh je pro všechny. Védy jsou pro všechny. Ve védském chrámu není nikdo nikomu nadřazen nebo podřízen; všichni jsou si rovni, všichni jsou Božími dětmi. Tyto Boží děti mohou žít v srdci Pravdy a mohou se stát opravdovou pýchou Boha.

Každý védský zřec je básníkem i prorokem. Básně obyčejného básníka jsou velmi často založeny na představivosti. Jeho poezii zrodila představivost. U védských básníků se poezie zrodila z intuice. Tato intuice je přímým poznáním Pravdy. U obyčejných proroků velmi často vidíme, že jejich proroctví jsou založena na jakémsi neznámém tajemství. Ale v případě védských proroků tomu tak nebylo. Jejich proroctví byla založena na plném a vědomém vnímání přímé a bezprostřední Pravdy. Tuto dynamickou Pravdu vynesli na povrch, aby působila v kosmickém projevení.

Současný svět věří, že nejvyšší možný zážitek skutečnosti může nabídnout mysl. védští zřeci sice neupírali mysli její význam, ale nikdy ji nepovažovali za zdroj nejvyššího možného prožitku skutečnosti.

Védy mají věčnou moudrost. Tato moudrost je pro nás. Védy jsou více než ochotné nás osvítit, pokud se odvážíme naslouchat jejich poselství:

To je jejich šlechetné pozvání.

Pokud žijeme v mysli a nechceme překročit její hranice, zůstaneme svázáni pouty těla. Setrváme v otroctví. Jedině světlo zevnitř a vedení Shůry nás může vysvobodit ze spleti nevědomosti, která nás obklopuje. Žijeme-li v mysli, žijeme ve spleti tvarů. Když žijeme v duši, vstupujeme do beztvarého, a nakonec překonáváme jak tvar, tak i beztvaré. V té chvíli se stáváme univerzalizovanou individuální duší a individualizovanou Univerzální Duší.

Vnější svět je synonymem pro mysl. Vnitřní svět je synonymem pro srdce. Svět věčného Za je synonymem pro duši. Vnější svět má minulost, přítomnost a budoucnost. Vnitřní svět má zářivou a naplňující budoucnost. Svět Za má jenom věčné Nyní. Když žijeme ve vnějším světě, ničí nás nevědomé „já“. Když žijeme ve vnitřním světě, uspokojuje nás osvícené „Já“. Když žijeme ve světě Za, láskyplně nás ztělesňuje, odhaluje a naplňuje nekonečné „Já“. Dokud žijeme v mysli, nedokážeme překročit řízení osudu. Naše lidská vůle leží u nohou osudu. Žijeme-li v duši, máme svobodnou vůli. Tato svobodná vůle je Vůlí Nejvyššího. A právě vůle duše se neustále ztotožňuje s Vůlí nekonečného Za.

Ať už tomu druzí věří, nebo ne, milovníci véd velmi dobře vědí, že védy jsou významným přínosem pro svět literatury. Tato vznešená literární písma nemají pouze národní význam, protože nabízejí nadnárodní inspiraci a univerzální aspiraci. Právě proto, že jsou nadnárodní a univerzální, okouzlují a osvěcují upřímné hledající různých zemí všech dob.

Védské mantry či vzývání nám v nezměrné míře pomáhají rozvíjet sílu vůle. Dokonce i když se nenamáháme učením a opakováním manter, už pouhé oddané studium véd rozvíjí sílu vůle. Vrcholná otázka však zní, jakým způsobem tuto sílu vůle použijeme: zda k ovládnutí světa, nebo ke službě Bohu ve vesmíru. Pokud budeme žít v těle pro požitky těla, budeme chtít ovládnout svět. Pokud však budeme žít v duši, abychom tělo přeměnili a osvítili, tehdy budeme sloužit Bohu, milovat člověka a naplňovat jak Boha, tak i člověka.

Říci, že védy jsou skrz naskrz prostoupeny askezí a nezemskostí, znamená prozrazovat vlastní nevědomost. Védy jsou božsky praktické a jejich poselství má stálou a praktickou hodnotu. Netřeba říkat, že mnoho velkých védských zřeců mělo rodinu a většina jejich žáků se na konci svého učení vrátila domů a žila rodinným životem. Zřeci-učitelé naučili své žáky tajemství věčného života, a ne tajemství nekončící smrti, kterému se můžeme naučit od některých zkázymilovných učitelů vědy.

Védy neztělesňují depresi, potlačování, sebeumrtvování, uvědomování si hříchu ani vědomí pekla. Védy ztělesňují božskou povinnost pozemského života a neustále rostoucí krásu Nebeského života. védští zřeci přijali srdce života, aby na zemi nalezli nejvyšší Skutečnost. védští zřeci přijali tělo smrti, aby jej přenesli do země Nesmrtelnosti. Měli rádi inspiraci jasné mysli. Milovali aspiraci čistého srdce. Stali se realizací jisté duše.

Wellesley College Wellesley, Massachusetts

14. listopadu 1972