Rgvéda

Rgvéda je ze všech véd nejstarší. Většina těch, kdo studují védy, se domnívá, že Rgvéda je nejvíce inspirující, nejoduševnělejší a nejplodnější védou. Tato véda ztělesňuje nejranější příklad aspirace a realizace Indie. Indická poezie, filozofie, literatura, náboženství a věda vděčí za svoji existenci Rgvédě, která byla jejich zdrojem.

Pokud jde o výběr mezi kvalitou a kvantitou, moudří touží po kvalitě, kdežto nevědomí pláčou po kvantitě. Nejvyšší kvalita a největší kvantita téměř nikdy nejdou bok po boku. K naší velké radosti však Rgvéda ohromujícím způsobem překonává ostatní védy jak v kvalitě, tak i v kvantitě. Jadžurvéda, Sámavéda a Atharvavéda si z Rgvédy vypůjčily značnou část svého bohatství.

V Rgvédě se na bohy pohlíží jako na zosobnění přírodních sil. Zřeci vzývají kosmické bohy modlitbami svého srdce a zasvěcením svého života. Podle nich existovalo těchto bohů třicet tři. Každý bůh měl svůj vlastní počátek; nevznikli současně. Říká se, že nejprve přijali lidské inkarnace a byli smrtelní, jako jsme nyní my. Avšak pitím sómy, Nektaru, se stali nesmrtelnými. Na jemné fyzické úrovni si ponechávají podstatu svých fyzických forem a pozemských podob. Někteří z nich jsou bojovníci, kdežto jiní jsou kněží. Indra je nejvyšším vůdcem bojovníků a Agni je nejvyšším vůdcem kněžích. Mají moc a sílu. Oni sami jsou silou. Někteří mají sílu ticha a míru, zatímco jiní mají sílu světla a blaženosti. Bez ustání bojovali proti hrozivým silám zla a nakonec zvítězili.

Bohové Rgvédy jsou laskaví a soucitní. Se svou nezměrnou laskavostí a soucitem naplňují touhy světa, který miluje hmotu, a naplňují aspiraci života, jenž vzývá ducha. Bydlí v různých domovech: v Nebi, ve vzduchu a na zemi. Nebe je domovem boha Višnua, Varuny, Súrji, Mitry a několika dalších. Oblast ovzduší je pro Indru, Rudru, Maruty a další. Agni a Brhaspati jsou zase známí bohové patřící k těm, kteří jsou považováni za pozemské.

V Rgvédě vidíme čistou přítomnost oddanosti a pevnou přítomnost poznání. Oddanost nám říká, jak je Bůh sladký a soucitný. Poznání nám říká, jak je Bůh vysoko a jak je velký. Oddanost a poznání nacházejí své úplné uspokojení pouze ve službě. Služba je koncentrace. Oddanost je modlitba. Poznání je meditace. Pouze koncentrovaná služba, oddaná modlitba a osvícená meditace nás mohou učinit božsky velkými a vrcholně dokonalými.

Podle véd je nejzákladnější součástí života čin. Čin je vědomým přijetím našeho pozemského bytí. Čin potřebuje tělo, jež je jeho chrámem a pevností. Čin potřebuje život, jenž je jeho inspirací a aspirací. Člověk činu je na bitevním poli života ideálním hrdinou. Žije s lidským tělem Boha – se zemí, a pracuje pro božský život Boha – pro Nebe. Čin je vnější oběť a vnitřní jednota. Rgvéda nám nabízí nejvyšší tajemství toho, jakou oběť můžeme učinit silou své jednoty. V činu vidíme univerzální přítomnost Boha. V činu ztělesňujeme ducha a odhalujeme formu. V duchu je Bůh Absolutnem. Ve formě je Bůh Nekonečnem.
Rgvéda hovoří o Bohu Síle:

Aby hledající na zemi významným způsobem projevil Boha, musí žít dlouho. Avšak pouhý dlouhý život postrádající Božskost není nic jiného než naprostá nevědomost.

Zřeci Rgvédy považují Boha za věčného Otce, Matku a Přítele. Cítí také, že Bůh je jejich Milovaným. Bůh má mnoho aspektů, ale oddaný zřec dává přednost aspektu Boha jako Pána. Modlí se ke svému Pánu pro Soucit a Požehnání. Dospěl k poznání, že pokud má Boží Lásku a Boha Lásku, potom už od země ani od Nebe nic jiného nepotřebuje.

Zřeci Rgvédy jsou učiteli lidstva. Rgvédští bohové jsou spasiteli lidstva. Učitelé učí svět poselství Světla a Pravdy. Spasitelé léčí neaspirující, slepý a hluchý svět a zastávají se opravdových hledajících. Rgvédští zřeci jsou tvůrci hinduistické kultury a civilizace. Představují úsvit hinduistické inspirace a zenit hinduistické aspirace. Nabízejí celému světu nejvyšší význam náboženství. Podle nich je náboženství vnitřním zákonem života. V každém ­náboženství je větev lásky ze Stromu Pravdy. Rgvédští bohové nám říkají, abychom přijali život s láskou, těšili se ze života s odříkáním a naplnili život s odevzdáním se Vůli Absolutního.

Védy nám říkají, že jsme kravami bohů. Nyní jsme naneštěstí nuceni cítit, že jsme otroky strojů. Pěstujme svůj vnitřní pláč, svou aspiraci. Naše aspirace nás znovu učiní božími kravami. Později z nás naše realizace udělá boží beránky. A nakonec z nás naše projevení učiní lvy Absolutního Nejvyššího.

Máme aspiraci. Potřebujeme realizaci. Bůh i my společně potřebujeme projevení.

Barnard College
New York, New York

17. listopadu 1972