Reportér: Tento druh odevzdanosti, o kterém mluvíte — ochota věnovat sám sebe zcela Mistrovi — potřebuje hodně odvahy, že ano?

Sri Chinmoy: Je to otázka osobní volby a vnitřního přesvědčení. V minulosti jsme vždycky poslouchali mysl. Naše mysl nám řekla, abychom udělali jisté věci a my jsme se snažili ji poslouchat, protože to byl šéf. Ale nebyli jsme spokojeni. Nyní chceme, aby šéfem bylo naše srdce. Naše srdce nám říká, že existuje jiná cesta — dokážeme-li se sjednotit s vyšší Skutečností, pak budeme mít ve svém životě více spokojenosti a dokonalosti.

Reportér: Jestliže vám dobře rozumím, tvrdíte, že samotná mysl nám nedá nikdy uspokojení.

Sri Chinmoy: Máte pravdu; mysl nám nikdy nedá uspokojení. Mysl nám říká: „Udělejte to a budete šťastní.“ Děláme to, o co nás mysl žádá, ale spokojenost nikdy nenacházíme.

Reportér: Mysl nás zkouší přesvědčit, že jsme šťastní.

Sri Chinmoy: Mysl nás chce přesvědčit o určitých skutečnostech, ale když se ponoříme hluboko do nitra, uvidíme, že se mysl naprosto mýlí. Skutečné štěstí nikdy nedostaneme tím, že budeme poslouchat mysl. Právě teď nás mysl neúmyslně klame. Myslí si, že zná pravdu, ale bohužel tomu tak není. Pak přijde chvíle, kdy se mysl naplní svými nedokonalostmi a přizná se, že nám nedokázala poskytnout štěstí. Vidí, že když zaklepeme na dveře svého srdce a vstoupíme do něj, získáme radost. Mysl chce také radost a štěstí a tak se v té chvíli stane žákem srdce.

Reportér: To je zajímavé. Mysl se odevzdá srdci.

Sri Chinmoy: Ano, odevzdá se, protože také potřebuje spokojenost a mír.