Pět oduševnělých přátel¹

Dokonalost a uspokojení jsou jedním a neoddělitelným. Potřebuji dokonalost. Modlím se k Bohu, aby mi ze své bezmezné Štědrosti poskytl oduševnělou dokonalost. Chci uspokojení. Medituji na Boha pro Jeho plodné Uspokojení. Modlím se k Bohu bezesně, abych nenaplnil svůj život touhy. Medituji na Boha pro Jeho vítězné Projevení v mém životě aspirace. Můj život touhy mě svazuje. Můj život aspirace mě osvobozuje. Můj život touhy živí to zvířecí ve mně, svazuje to lidské ve mně a oslepuje to božské ve mně. Můj život aspirace uklidňuje to zvířecí ve mně, probouzí to lidské ve mně a znesmrtelňuje to božské ve mně.

Dávání a stávání se jsou jedním a neoddělitelným. Dávám mému Milovanému Nejvyššímu svou noc nevědomosti. Dávám lidstvu trochu svého plamene víry. Dávám svému Milovanému Nejvyššímu své srdce oddanosti a život vděčnosti. Dávám lidstvu svůj pláč aspirace a úsměv oddanosti. Vědomě a neustále se stávám Božím poslem i poslem člověka. Hledající ve mně, jako posel člověka, nese moře lidské nedokonalosti k Bohu. Hledající ve mně, jako posel Boha, nese oblohu Božího soucitu k člověku.

Stávání se a překonávání jsou jedním a neoddělitelným. V každém okamžiku se překonávám, uvnitř i vně. Překonávám své předchozí zkušenosti a své předchozí uvědomění; překonávám své pozemské kapacity. V každém okamžiku Nejvyšší ve mně dělá nemožné. V každém okamžiku Nejvyšší Zpěvák ve mně zpívá píseň neustálého pokroku. Neustálý pokrok je založen na sebedávání; sebedávání a stávání se Bohem jsou jedním a neoddělitelným.

Dávám. Stávám se. Překonávám. Bezpodmínečně dávám. Bezvýhradně se stávám. Neustále překonávám.

Lidské v nás pláče po úspěchu. Božské v nás pláče po pokroku. Když žijeme ve světě úspěchu, vidíme, že náš pochod k úspěchu nikdy nekončí. Pokaždé, když se nám něco podaří, staneme se nespokojení, protože ve stejném okamžiku se před námi objevuje nový cíl a my se stále cítíme opravdovými žebráky. Ale když žijeme ve světě pokroku, ačkoli náš konečný cíl je stále vzdáleným voláním, v každém okamžiku nacházíme spokojenost, protože samotný pokrok je vše osvěcující a vše naplňující uspokojení. Proto upřímný, opravdový, oduševnělý hledající bude vždy toužit po pokroku, a ne po úspěchu. Jen když touží po pokroku, tak bude schopen potěšit a naplnit svého Milovaného Pilota Nejvyššího způsobem, jak chce být On uspokojen a naplněn. A to je jediný způsob, jak může být i samotný hledající skutečně uspokojen — tím, že bude těšit Boha Jeho vlastním Způsobem.

Každý okamžik hledající ve mně touží po dokonalosti, což je předzvěstí uspokojení. Dokonalost a spokojenost jsou vždy založeny na sebedávání, a sebedávání je dalším jménem pro stávání se Bohem. Co je to stávání se Bohem? Stávání se Bohem není nic jiného, než že si stále a vědomě uvědomujeme překonávání jednoty v dokonalosti a překonávání dokonalosti v jednotě.