Podstata hinduismu
Nabízím svou hlubokou vděčnost našemu váženému rabínovi Ronaldu Millsteinovi za jeho srdečné pozvání, abych mluvil o hinduismu. Je pro mě vskutku velkou výsadou a potěšením oslovit toto významné obecenstvo. S potěšením jsem se od rabína dozvěděl, že toto je liberální synagoga. Pro mě má slovo „liberální“ zvláštní význam. Znamená pravdu tak zářivou a mocnou jako slunce, tak rozlehlou jako vesmír. Jedině za pomoci liberálního pochopení všech náboženských vyznání můžeme doufat, že dosáhneme tolerance. Tolerance nám do značné míry pomáhá ukončit prastaré předsudky zrozené z nevědomosti.A teď se mé srdce touží s vámi podělit o několik významných myšlenek o hinduismu. Nejprve vám řeknu krátký příběh.
Velký světec starodávné Indie jménem Bhrigu chtěl vyzkoušet tři hlavní bohy, velkou Trojici hinduismu: Brahmu, Višnua a Šivu. Chtěl určit, kdo z nich je největší. Přišel k Brahmovi, ale neprojevil mu žádnou úctu. Brahma s ním byl velice nespokojen. Se stejnou neúctou šel Bhrigu za Šivou, který se prudce rozčílil. Když přišel k Višnuovi, našel ho, jak spí. A tak dal Bhrigu nohu na Višnuovu hruď, aby ho probudil. Bůh byl tak hrubým probuzením vyburcován, avšak okamžitě začal s láskou masírovat Bhriguovu nohu a ptal se: „Není tvá noha zraněná? Je mi to tak líto.“ Tak Bhrigu zjistil, že Višnu je z těchto tří bohů největší.
Tolerance, kterou bůh v tomto příběhu ukázal, nebyla slabostí, ale šlechetností srdce. Dále pocházela z pocitu jednoty. Když se ve spánku udeříme loktem o jinou část svého těla, nezlobíme se na loket, ale namasírujeme ho. Podobně se hinduismus snaží považovat lidstvo za jedno velké tělo.
Hinduismus je řeka, která dynamicky a neúnavně teče. Hinduismus je strom, který vědomě a božsky roste. Hinduismus je rozmanitost. Jedinečný je hinduismus ve svém aspektu Matky. Je požehnána dětmi, které mají rády různá pojetí Boha. Jedno z jejích dětí říká: „Matko, neexistuje žádný Osobní Bůh.“ „Ano, mé dítě,“ odpovídá. Druhé dítě říká: „Matko, existuje-li Bůh, pak může být jen Osobní.“ „Ano, mé dítě,“ odpovídá. Třetí dítě říká: „Matko, Bůh je Osobní i Neosobní.“ „Je to tak, mé dítě,“ říká. A říká jim všem: „Buďte šťastné, mé děti, buďte šťastné. Zůstaňte u své víry a učte se s její pomocí. Vyrůstejte jejím prostřednictvím a vždy buďte věrné svým ideálům.“ Toto je Mateřské Srdce hinduismu.
Hinduismus se drží vnitřního zákona života, který je společným dědictvím lidstva. Dokud je člověk hledajícím Pravdy, nezáleží na tom, je-li věřící, ateista nebo agnostik. Každá lidská duše má v hinduistickém ideálu duchovnosti své vlastní místo. Významná jsou slova, která pronesl Gándhí: „Hinduismus je neúnavným hledáním Pravdy. Je to náboženství Pravdy. Pravda je Bůh. Popírání Boha už známe. Popírání Pravdy neznáme.“
Minulost hinduismu
Je absurdní tvrdit, že Indie dávné minulosti hrála výhradně roli zřeknutí se světa. Naši předchůdci přijali život s plnou vírou. Jasně věřili v život samotný jako ve velkou sílu.
Naši védští rodiče vyjadřovali svou vůli žít dlouhý, šťastný život, když zpívali:
Tach chaks ur debahitam…
„Kéž my, po sto podzimů, vidíme jak se ono třpytné Oko
podle Božího příkazu před námi zjevuje.
Kéž žijeme po sto podzimů;
kéž slyšíme po sto podzimů;
kéž dobře mluvíme po sto podzimů;
kéž držíme svou hlavu vztyčenou po sto podzimů;
ano, dokonce více než sto podzimů.“
Se vší vážností se snažili vyzkoumat a pochopit tajemství života. Přijali zemi s jejími radostmi a smutky, s jejími nadějemi a zklamáními. Co více, chtěli žít jako mistři a páni života. Byli proto ve svém odporu ke zlu nebojácní a nekompromisní. Chtěli, aby jejich duši zcela vlastnil Nejvyšší a zároveň se Mu snažili ve světě sloužit.
Naši védští předkové objevili existenci dvou životů: obyčejného života a vyššího života. Přikládali patřičnou důležitost fyzickým, vitálním a mentálním aktivitám, ale jen proto, aby vstoupili do vyššího, duchovního života, života osvíceného poznáním, světlem a pravdou. Věděli, že jakmile budou jednou zakotveni v tomto vnitřním životě, duše získá naprostou podporu od členů své rodiny — těla, vitálna, mysli a srdce, aby se plně projevila a vyjádřila. Proto se stal nutným ideál zvláštního poznání vedoucí k osvobození aspirující lidské duše. Naši předkové byli realisté, kteří cítili, že spontánní radost života nasytí tělo a posílí duši. Věděli, že tajemstvím růstu je svoboda. Volali:
Uru nastanve tan…
„Dej svobodu našemu tělu,
dej svobodu našemu obydlí,
dej svobodu našemu životu.“
To byla svoboda, která měla pomoci rozvázat uzel nevědomosti. Byli pozitivní ve svém přijetí života a také ve své touze po Nesmrtelnosti.
Současnost hinduismu
Je snadné trvat na tom, že Indie minulosti byla vznešená, zatímco Indie dneška je vším jiným než tímto. Avšak ti, kdo si myslí, že starodávný hinduismus je jedinou částí indického života, kterou stojí za to studovat, se mýlí. Současná Indie má také mnohé, čím může přispět celému světu. Světlo její duše, které si nevšímá vnějšího uznání, hraje důležitou roli v probuzení srdce světa a je nakonec předurčeno, aby inspirovalo lidstvo poselstvím pravdy, odpuštění a univerzální laskavosti.
Hinduismus je dynamická aspirace, naplněná božskou energií. V průběhu své věčné cesty bylo sebedávání samotným dechem jeho života.
Hinduismus je složitý, ale vždy si uchovával a navždy si bude uchovávat zřetelný znak: znak duchovnosti. Pravý hinduista nechává své ideály vždy planout bez ohledu na to, jak otřásající jsou pomíjivé změny, bez ohledu na to, jak mocné jsou ničivé síly. Dr. Radhakrishnan, král-filozof, vrhá na tuto věc jasné světlo:
— Dr. Radhakrishnan
