Východ a západ

Východ říká: „Viděl jsem Transcendenci Boha.“ Západ říká: „Viděl jsem Imanenci Boha.“

Východ považuje život za ustavičný růst od hmoty k duchu. Západ považuje život za ustavičný růst od jednoduchého materiálního života ke složitému a neustále se rozvíjejícímu vědeckému poznání.

Netečný Východ cítil, že není nic, co by od Západu měl slyšet. Pyšný Západ si myslel, že není nic, co by se od Východu měl naučit.

Podle Východu je Západ vše, jen ne božský. Podle Západu je Východ nečinný.

Bez nadsázky lze říci, že Východ se hrozně obává dynamického života. Podobně, Západ se hrozně obává osamělého klidu.

Východu možná chybí pozornost, detail a přesnost. Avšak Západu chybí šíře, rozlehlost a univerzálnost. Východu chybí pozemská, praktická inteligence. Západu chybí jedinečná realizace Já.

Východ cítí, že ovládnutí jeho vlastních vnitřních pochodů je pravým naplněním života. Západ cítí, že ovládnutí světa je pravým naplněním života.

Pokora a oddanost jsou rodným právem Východu. Poctivost a upřímnost jsou rodným právem Západu. Kombinace těchto čtyř sil by měla být ideálem lidské bytosti.

Východ chtěl dobýt svět ve jménu Osvobození. Západ chtěl dobýt svět ve jménu obchodování a náboženství.

Východ má kontrolu nad Duchem. Západ má kontrolu nad Hmotou. Duch je tvořivá, vědomá existence. Co je to Hmota? Je to vše, jen ne neživá mechanická substance. Hmota je živoucí Energie, která v sobě vědomě ukrývá Život a Vědomí.

Člověk na Východě je spokojený, když se drží zásady: „Ať žiji neviděn a nepoznán a má smrt nechť nezpůsobí smutek.“ A můžeme dodat: „Ať je vše hotové bez přílišné námahy.“ A na druhou stranu se zdá, že člověk na Západě touží po plném projevení své osobnosti. Přeje si ve svém světě vytvořit silnou a mocnou pozici.

Odvěká zkušenost s duchovním životem naučila Východ vnitřnímu klidu a vyrovnanosti při práci. Dokáže být nedotčený zklamáním, vzrušením, rozrušením i drobnými zmatky a vším, co ruší vnitřní rovnováhu. Dokáže udělat klidné úpravy a pokračovat ve stejném klidném běhu života. To se Západ musí ještě naučit.

Intenzivní zkušenost Západu s materiálním pokrokem ho naučila být při práci objektivní. Naučil se nebýt postižen zvýhodňováním, protekcí a dalšími osobními motivy při vykonávání nutné práce. Dokáže práci dělat pro práci samotnou, rychle a efektivně a s nejlepší dosažitelnou lidskou silou. To se Východ musí ještě naučit.

Indická filozofie je od svého počátku hledáním nejvyšší Pravdy. Jen Skutečnost, která je za smysly, dokázala uhasit vnitřní žízeň Východu.

Evropská filozofie je od svého počátku zkoumáním myšlenek kritickým intelektem. Doposud myšlení a intelekt stačily k nasycení hladového Západu.

Teď si Východ a Západ uvědomují potřebu sňatku mezi Myslí a Duchem.

Východ a Západ můžeme brát jako dvě oči stejného lidského těla. Ostatní lidské rozdíly a odlišnosti — rasové, kulturní a jazykové — dozajista zmizí z lidského vědomí, až bude zaplaveno supramentálním Světlem a Silou. To je nevyhnutelným důsledkem Boží Hodiny, která nastává na celém světě. Rozmanitost zde bude obohacená a zvětšená do nejplnější míry. Avšak tato rozmanitost nebude rušit celkové vědomí. Naopak, bude šťastně a harmonicky doplňovat jedinečný celek. Lidstvo bude pravou lidskou rodinou v každém dnes známém i neznámém slova smyslu. Reakce na nové Světlo jistě překoná lidská očekávání.

Probuzené vědomí člověka viditelně tíhne k Božskému. To je nanejvýš nadějný paprsek světla mezi obklopujícími temnotami dneška. Je to okamžik nejen pouhého spojení rukou, ale spojení myslí, srdcí a duší. Přes všechny fyzické a mentální bariéry mezi Východem a Západem, vysoko nad národními zvyky, dokonce i nad individuálními zvyky, bude vlát nejvyšší prapor Božské Jednoty.