Část II: Otázky a odpovědi o vnitřním životě

Jak je možné srovnat vnitřní úpadek a necitlivost Ameriky s jejím rozvíjejícím se duchovním uvědoměním?

Vaše otázka je nanejvýš zajímavá a zároveň vyzývá k zamyšlení. Je to otázka, o které se dá mnoho mluvit. Přeji si na ni reagovat, ne však z pohledu sociologického, ale z pohledu duchovního, který není tak dobře chápán.

Vnitřní úpadek Ameriky pro mě není tak vážný ani zásadní, jak ho cítíte vy. Já to beru jako bitvu mezi temnotou a Světlem. Když se vědomě otevřeme Světlu, naše nevědomé slabosti a omezení vychází nevyhnutelně do popředí, aby uzavřely cestu. Čím silněji nás Světlo volá, tím silnější se stávají naše divoké, nebožské a nevědomé části. To je nevyhnutelný duchovní zákon, který můžeme vidět působit v jednotlivci stejně tak jako v celku. Předtím, než se dostanu k vaší otázce o Americe, dovolte mi vysvětlit, proč tento zákon existuje.

Nevědomost vždy na Zemi panovala, a dokonce i teď stále ovládá vědomí Země. Materiální svět vědomě neusiluje o své vlastní vnitřní naplnění, které je částí předurčeného úplného duchovního naplnění lidstva. Temnota byla vždy pánem. Nechce, aby na její místo nastoupila vyšší síla, a tak vší svou mocí bojuje, aby si udržela svou nadvládu. A tak když božská síla uspěje v otevření určité oblasti pozemského vědomí a je odměněna obnovenou aspirací, nebožské síly také zintenzivní své úsilí a vytvoří hodnoty a myšlenky, které neobsahují naprosto žádnou vyšší pravdu. Tento věčný boj mezi temnotou a Světlem se stává ještě intenzivnějším, když má začít nový a vyšší cyklus v evoluci lidstva, což je případ dnešní doby.

Toto jsou prvotní důvody pro váš pocit, že existuje zející propast mezi vysokou aspirací a ideály Ameriky na jedné straně a zároveň některými jejími neosvícenými činy a hodnotami na straně druhé. Její rozvíjející se duchovní uvědomění a její ukvapené vnější počínání nejsou zcela v souladu; nepomáhají si navzájem. Dokud Světlo nesestoupí plně, pravé hledání nemůže vyjít do popředí upřímně; z tohoto důvodu nejsou hodnoty vedoucí k integrálnímu duchovnímu pokroku příliš vidět.

Kromě toho, Amerika je mladý národ. Nechce kráčet; chce běžet co nejrychleji, aby proběhla cílovou páskou jako první. Víte, že když běžíte nejvyšší rychlostí, existuje velká pravděpodobnost, že zakopnete nebo vyběhnete z dráhy. Nicméně s upřímnou a dynamickou touhou po pokroku zmizí současné tápání a bloudění Ameriky do bezvýznamnosti společně s tím, jak se nám bude zjevovat příslib a možnosti jejího budoucího naplnění.