Náš cíl je uvnitř nás

Ve fyzickém světě řekne matka dítěti, kdo je jeho otec. V duchovním světě nám naše aspirace neboli toužebné úsilí říká, kdo je náš Bůh. Kdo je Bůh? Bůh je nekonečné Vědomí. Je také sebeozařující Světlo. Neexistuje žádná lidská bytost, která by v sobě neměla toto nekonečné Vědomí a toto sebeozařující Světlo.

Chceme-li vidět něco ve vnějším světě, pak kromě toho, že musíme mít oči doširoka otevřené, potřebujeme světlo — buď sluneční světlo nebo elektrické světlo nebo nějaký jiný druh světla. Avšak ve vnitřním světě nepotřebujeme vůbec žádné světlo. Dokonce i se zavřenýma očima můžeme vidět Boha, sebeozařující Světlo.

Bůh není něco, co můžeme získat zvnějšku. Bůh je právě to, co můžeme odhalit uvnitř.

V běžném životě má každá lidská bytost milióny a milióny otázek. V duchovním životě přijde den, kdy člověk pocítí, že existuje jen jedna otázka, na kterou se stojí za to ptát: „Kdo jsem?“ Odpověď všech odpovědí je: „Nejsem tělo, ale jsem Vnitřní kormidelník.“

Jak je možné, že člověk nepoznal sám sebe, což by mělo být tím nejsnazším ze všech jeho úsilí? Nezná sám sebe právě proto, že se ztotožňuje s egem, a ne se svým skutečným Já. Co ho nutí ztotožňovat se s tímto falešným já? Je to nevědomost. A co mu říká, že skutečné Já není a nikdy nemůže být ego? Je to jeho hledání Sebe Sama. To, co vidí v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce, je jeho skutečné Já, jeho Bůh. Nakonec se musí to, co vidíme, přeměnit v to, čím se staneme.

Onehdy mi jeden můj student řekl: „Nemohu myslet na Boha, má mysl začne být neklidná.“

„Co tedy děláš?“ zeptal jsem se.

„Prostě myslím na svět.“

„Teď mi řekni, když myslíš na svět se všemi jeho aktivitami, můžeš alespoň na vteřinu myslet na Boha?“

„Ne, nikdy.“

„Tak, můj mladý příteli, není to absurdní, že když myslíš na Boha, neklid od Něj odvádí tvou mysl, zatímco když zhluboka piješ požitky světa, neklid tvou mysl neodvádí a nepokládá ji k Nohám Pána? Ne, toto by se nikdy nemělo stát. Máš-li opravdový hlad po duchovním jídle, pak tento neklid nebo to, co nazýváš ,znepokojením‘, vezme rychle a dynamicky tvou mysl a položí ji do tvého srdce, kde bude moci pít Nektar božského Míru a Uspokojení.

Jistě, tvá mysl nedokáže dělat dvě věci najednou. Myslíš-li na Boha s bezmeznou vírou, hoří-li ve tvém srdci plamen aspirace, pak se tě opice tvého vnějšího neklidu, jakkoliv rozpustilá může být, neodváží dotknout, natož tě štípat nebo kousat. Nedokážeš se s veškerou pozorností dívat na obě svá ramena současně. Podobně, když v sobě jasně vidíš svého Boha, nemůžeš vidět tygra nevědomosti vnějšího světa.“

To, co musíme udělat nejdříve, je spatřit ego, potom se ho dotknout a chytit ho a nakonec ho přeměnit. Když do nás v duchovním životě vstoupí ego a trápí nás, musíme na sebe myslet jako na Brahman, Jedno bez druhého, a musíme cítit, že jsme všeprostupujícím Vědomím. Tehdy se ego rozplyne do nicoty.

Všichni víme, že mysl hraje v našem vnějším životě, stejně tak jako v našem duchovním životě, důležitou roli. Proto ji nesmíme vyřazovat. Co bychom spíše měli dělat, je vždy si mysl uvědomovat. Mysl je neklidná, ale to neznamená, že bychom ji měli neustále trestat. Když pán domu zjistí, že jeho starý sluha si nedávno zvykl krást, nepropustí ho okamžitě. Dřívější upřímnost a oddanost sluhy jsou v jeho paměti stále čerstvé. Čeká, a aniž by si ho někdo povšimnul, lhostejně pozoruje a cítí, že jeho sluha obrátí nový list. Mezitím si sluha uvědomí, že se pán dozvěděl o jeho špatném chování a přestane krást. Jde ještě o krok dále: aby svého pána potěšil, pracuje dokonce ještě upřímněji a oddaněji než předtím. Podobně, když si uvědomíme neklidné aktivity a triky mysli, musíme být nějakou dobu tiší a pozorovat mysl docela bez zájmu. Zanedlouho uvidíme, že naše mysl, zloděj, se zastydí za své chování. Nesmíme zapomenout, že během této doby na sebe musíme myslet jako na duši, a ne jako na tělo, protože jedině duše může být pánem mysli. Jedině duše je naší pravou totožností. V určenou hodinu začne mysl poslouchat příkazy duše.

Činnost a nečinnost. Podle Gíty musíme vidět činnost v nečinnosti a nečinnost v činnosti. Co to znamená? Znamená to, že když pracujeme, musíme uvnitř sebe cítit moře míru a klidu. Když nic neděláme, musíme v sobě cítit dynamo tvořivé energie. Nemysleme na činy jako na naše vlastní. Dokážeme-li to, naše činy budou skutečnější a účinnější. Když sluha vaří pro svého pána, dělá to nejlépe, jak dokáže. Proč? Aby získal ocenění a přízeň svého pána. Stejně tak, pokud jednáme, abychom potěšili svou duši, Vnitřního kormidelníka, dokážeme jednat nanejvýš oddaně a nanejvýš úspěšně.

Náš Cíl je uvnitř nás. Abychom tohoto Cíle dosáhli, musíme se obrátit k duchovnímu životu. To, co je v duchovním životě nejvíce zapotřebí, je bdělost či vědomí. Bez toho je vše vyprahlou pouští. Když jdeme na tmavé místo, bereme si svítilnu nebo nějaké jiné světlo, abychom viděli, kam jdeme. Chceme-li vědět o svém neosvíceném životě, musíme si vzít na pomoc vědomí. Podívejme se na to více zblízka. Víme, že slunce osvětluje svět. Avšak jak si to uvědomujeme? Uvědomujeme si to pomocí svého vědomí, které je sebeodhalující. Působení slunce není sebeodhalující. Je to naše vnímání slunce, co nám dává pocit, že slunce osvětluje svět. Je to naše vědomí, které je sebeodhalující ve všem. A toto vědomí je nekonečným Mořem Blaženosti. Když se napijeme i jen kapky vody z pozemského moře, chutná slaně. Stejně tak, když se během meditace napijeme i jen drobounké kapičky z Moře Blaženosti, zajisté okusíme Blaženost. Tato Blaženost je Nektar. Nektar je Nesmrtelnost.