Jak můžeme pocítit svou vnitřní víru v Boha, jsme-li ve svém každodenním životě něčím odrazováni?

Prosím, pokuste se od této chvíle cítit, že kolem vás je Někdo, kdo od vás nechce nic jiného než radost. Existuje někdo, kdo si přeje, abyste vždy plavali v Moři Radosti a Blaženosti. Dokážete-li přebývat v radosti — nemyslím vnější radost z toho, že chodíte na různá místa, setkáváte se s lidmi, kupujete materiální věci — ale dokážete-li mít pravou radost a vnitřní naplnění, pak automaticky budete mít víru v Boha.

Když se trápíme nebo se něčeho obáváme, okamžitě si snažíme násilně vytvořit víru v Boha. To není pravá víra. Když jsme v nebezpečí, říkáme: „Bože, zachraň mě, zachraň mě!“ Ale říkáme to jen proto, abychom odvrátili nebezpečí. To je únik. Takový druh víry není trvalý. Vše je v člověku, radost i naplnění. Avšak kdo je vlastníkem tohoto vnitřního naplnění? Je to Bůh. My jsme jen Jeho oddané nástroje. Cítíme-li spontánní vnitřní radost jako nedílnou součást svého života a cítíme-li její zdroj, potom dokážeme mít víru v Boha, vlastníka nekonečné Radosti. Od této chvíle se, prosím, snažte cítit svou vlastní vnitřní radost a víra k vám přijde spontánně. Co se týká vašich vnějších zklamání, prosím, nesnažte se je spojovat se svou vnitřní radostí. Prosím oddělujte svou vnitřní radost od vnějších událostí. Jen tehdy dokážete posílit svou víru v Boha.