Jak můžeme mít na paměti, že i ten nejpodřadnější skutek je formou umění?

Sri Chinmoy: Musíte si v každém okamžiku pamatovat, že vy nejste ten, kdo koná; vy jste pouze nástroj. Když jste v kuchyni a dotýkáte se plotny, musíte cítit, že to nejste vy, kdo se plotny dotýká; je to někdo uvnitř vás, kdo se jí dotýká. Musíte se vždy ztotožnit s nějakou vnitřní realitou, vyšší realitou, s tím, co je ve vás skutečně božské. V této chvíli, když na sebe myslíte, myslíte ihned na všechny své nedokonalosti. Když však myslíte na sebe, musíte si myslet, že ve vás a skrze vás působí někdo božský a že vy jste pouze nástrojem. Pokud to dokážete cítit, potom se automaticky realizace toho „někoho“ uvnitř vás stane vaší. Jestliže na sebe myslíte jako na představitele nebo vědomý kanál někoho, kdo je vší Moudrostí a Světlem, a cítíte, že On koná uvnitř vás a skrze vás, potom okamžitě uvidíte, že vše, co děláte a čeho se dotýkáte, vás vede k vašemu určenému cíli.

Jinak když se dotknete hmotného předmětu, který považujete za nebožský, a vy sami o sobě jako člověku přemýšlíte jako o nebožském, potom jsou vedle sebe dva nebožští nemocní bojovníci. Musíte cítit, že něco uvnitř vás je skutečně silné, božské a krásné a tato věc samotná vás používá, aby se naplnila. Pokud se stanete vyjádřením nebo nástrojem toho božského v sobě, potom vše, čeho se dotknete nebo co děláte, bude pro vás novým objevem; vše bude mít pro vás v každém okamžiku nový život. Vaše činnosti se nebudou zdát podřadné; nebudou se zdát monotónní či mechanické. Ne, ne, ne! Pokaždé, když se něčeho dotknete, dáte tomu nový život a ta věc dá nový život vám. Z každé věci, které se dotknete, bude vycházet nová inspirace, nový život, a vstoupí do vás. Tehdy budete zpívat píseň vždy se rozpínajícího a vždy přesahujícího života.