Jednou jsi nám vykládal o člověku, který nerealizoval Boha v poslední chvíli, protože mu jeho Guru nepomohl přemoci pochybnosti. Kdyby byl jeho Guru dostatečně mocný, mohl by Guru tomu člověku tehdy pomoci?

Sri Chinmoy: Guru byl dostatečně mocný: v té době žil, ale na neštěstí se ten člověk se svým Guruem pohádal. Guru se na něj zlobil, a tak mu nepomohl. Ale mohl to udělat. Kdyby se ten hledající nepohádal s Guruem, určitě by byl realizoval Boha.

Sri Rámakrišna dal Vivékánandovi všechno, ale když Mistr opustil tělo, Vivékánanda chtěl mnohokrát jít k Pahari Bábovi po další zasvěcení. Sri Rámakrišna, velký Avatár, ho zasvětil a dal mu všechno, a Vivékánanda pak chtěl jít k Pahari Bábovy po další zasvěcení. Takto může pochybnost napadnout dokonce i takového vynikajícího hledajícího jako byl Vivékánanda. Po smrti Sri Rámakrišny šel Vivékánanda patnáctkrát nebo šestnáctkrát k Pahari Bábovi, když se zabýval myšlenkou získat od něj zasvěcení. Nakonec se mu ukázal Sri Rámakrišna s tváří plnou smutku a řekl mu: „Nechoď, nechoď.“

Žáci Vivékánandy řeknou, že měl velké srdce a chtěl pracovat pro lidstvo, ale potřeboval lepší zdraví. A proto chtěl jít k okultistovi jako byl Pahari Bába. Ale opravdoví hledající jednoduše řeknou, že pokud Sri Rámakrišna od něj chtěl, aby pracoval na zemi pro pozemské vědomí, nebyl by ho Sri Rámakrišna vyléčil z nemoci? Vyléčit takový druh choroby není nic pro takovou duchovní postavu jako Sri Rámakrišna, pokud to chce. Vivékánandův čas nadešel, sehrál svou roli.

Krišna byl velkým Avatár. Ale zasáhl ho šíp lovce a zabil ho. Ale v bitvě u Kurukšetry, s kolika zbraněmi se Kuruovci snažili zabít Krišnu. Zabíjel každého se svou sudaršanou, zlatým diskem. Měl sílu uniknout smrti, pokud chtěl. Ale Krišna věděl, že jen hraje hru. Když jeho role skončila, dovolil šípu lovce, aby ho zabil.

Vivékánanda byl také duchovním hrdinou. Dokončil svůj úkol, ale jeho vitálno chtělo zůstat na zemi. Tak odešel k Pahari Bábovi, i když Sarada Déví ještě žila. Dokonce i Vivékánanda trpěl obrovskými pochybnostmi. V poslední chvíli, kdy Sri Rámakrišna opouštěl tělo, Vivékánanda o něm stále pochyboval. Tehdy musel Sri Rámakrišna říci: „Ten, kdo je Ráma, ten, kdo je Krišna, je v jedné formě Sri Rámakrišna.“ V té chvíli a stejně mnohokrát před tím, dal Sri Rámakrišna Vivékánandovi mnoho vysokých zážitků. Dostal od Rámakrišny všechno. Když vyšla do popředí Vivékánandova oddanost, říkal, že ze zrnka písku by mohl Sri Rámakrišna udělat tisíc Vivékánandů. Kdyby si byl udržel takový druh víry, nikdy by neodešel k Pahari Bábovi, který byl nekonečně nižší než Sri Rámakrišna. Ale toto je to, co může udělat pochybnost. Pochybnost může zasáhnout i hrdiny jako Vivékánanda. Pochybnost má moc změnit lva na domácí kočku.