Pozoruješ nějaké výsledky práce, kterou Vivékánanda vykonal v Americe?

Sri Chinmoy: Velké duše, osvobozené duše, realizované duše a spasitelé přicházejí na tento svět kvůli přeměně světa, ale prakticky je to nadarmo. Přijdou sem, ale jen těžko mohou čehokoliv dosáhnout. Byl to Vivékánanda, kdo přinesl indickou duchovnost na západ. Přetrvávala, ale trvala by déle, kdyby na západ nepřišlo tolik učitelů hatha jógy. Na jedné straně lze říci, že lidé na západě nebyli dost duchovní, aby s něčím začali, a proto bylo správné, že začali s hatha jógou, což je jako školka. Je obrovský rozdíl mezi cvičeními hatha jógy a obyčejnými fyzickými cvičeními, a je velkou výhodou dělat hatha jógu. Ale na druhé straně, pokud by začali s jógou koncentrace a meditace hned od začátku jako Indové, udělali by mnohem rychlejší pokrok. V Indii je mnoho ášramů, kde vůbec necvičí hatha jógu. Hatha jógu tam nepovažují za důležitou. Stejným způsobem mohli začít se skutečnou meditací v Americe.

Ale po Vivékánandovi sem přišlo mnoho Svámí a začali učit hatha jógu. Ignorovali meditaci a vnitřní život, takže lidé na Západě spojovali jógu jen s fyzickými cvičeními. Vivékánandovo hnutí Védanta nepodporovalo hatha jógu. Znovu, i v Americe byli někteří, kteří měli zájem o hlubší duchovnost. Pak se učitelé hatha jógy, kteří možná nikdy nemeditovali, dělali moudří. Připojili meditaci ke svému vlastnímu učení, aby si mohli udržet alespoň nějaké žáky.

Ale co se týče meditace, rád bych řekl, že mnoho mých žáků medituje delší čas a upřímněji, než někteří z těch Svámí meditovali v Indii. Možná tam byli třicet, čtyřicet nebo i padesát let, ale z těch čtyřiceti či padesáti let možná vážně nemeditovali ani měsíc. Někteří z těch učitelů vůbec neměli duchovního Mistra, zatímco ostatní byli s nějakou duchovní osobou velmi krátký čas. Pak přišli na západ a spoléhali se na svého Mistra. Říkali: „Mám toho a toho jako svého Mistra“. Ale někteří z těch takzvaných žáků dokonce ani nebyli v ášramu svého Mistra. Nebo možná byli v ášramu den nebo měsíc. Zatímco Mistři žili, možná ti Svámí byli jejich nejhoršími žáky. Mistři dokonce možná ani nevěděli, že tito žáci byli s nimi. Ale pak se tito takzvaní žáci stali samo stylizovanými „vybranými nástroji“ svých Mistrů na západě.