Verončin rozhovor s Bohem
„Bože, je mi teprve pět měsíců. Jsem nejmladší žákyní Gurua. Dal mi to nejhezčí indické jméno.“„Jaké je tvé indické jméno?“
„Mé indické jméno je Vani. Znamená to poselství, božské poselství.“
„Aha, děkuji.“
„Bože, mám problém.“
„Jaký máš problém, Veroniko?“
„Můj problém je, že když vidím svého Gurua, začnu hořce plakat. Víš, Bože, mám tak ráda jeho fotografii. Miluji jeho fotografii mnohem víc, než miluji jeho. Můžeš mi, Bože, říct, proč to tak je?“
„Veroniko, každý den se díváš na Guruovu fotografii s takovou radostí a láskou, zatímco fyzicky Gurua vidíš a budeš vidět jen zřídka. Přirozeně miluješ jeho obrázek víc než jeho.“
„Bože, opravdu jsi vyřešil můj problém. Děkuji.“
Bůh se na Veroniku usmívá svým nanejvýš milujícím Úsměvem.
Sri Chinmoy, Dětské rozhovory s Bohem, Madal Bal, 2007
