Štěpánčin rozhovor s Bohem
„Bože, kolik je Ti let?“„Je mi jeden rok.“
„Jenom jeden rok! Pak jsem mnohem starší než Ty. Mně jsou čtyři.“
„Jsem tak rád, že to slyším. Řekni mi, Štěpánko, miluješ Mě?“
„Ano, miluji Tě, ale miluji také svého Gurua.“
„To je dobře. Také miluji tvého Gurua. On a Já jsme jedno. On je můj Syn. Smím ti říct tajemství, Štěpánko?“
„Prosím, prosím, řekni!“
„Tvůj Guru tě miluje víc, než ty miluješ Jeho.“
„Nikdy! Nebudu Ti věřit, Bože. Miluji svého Gurua víc než on mě.“
„Dobrá, uvěříš Mi, když řeknu, že tě miluji víc, než ty miluješ Mě?“
„Nikdy! Miluji Tě víc než Ty mě.“
„Mýlíš se, Štěpánko.“
„Ne, Bože, Ty se mýlíš. Bože, Ty víš, že se modlím ke svému Guruovi každý den. On mě přichází navštívit jen dvakrát za rok. Tak vidíš, že ho miluji víc, než on miluje mě. Modlím se k Tobě každý den. Ale Ty jsi mě dnes přišel navštívit poprvé. Tak vidíš, že Tě miluji víc, než Ty miluješ mě.“
„Mé nejsladší dítě, Guru a Já k tobě každou noc přicházíme na návštěvu, zatímco tvrdě spíš.“
„Ty a můj Guru mě každou noc navštěvujete! Řeknu to mámě! Mamí!“
S nejpyšnějším úsměvem Bůh odchází.
