Kristýnin rozhovor s Bohem
„Bože, Chinmoy je můj Guru. Chtěla bych znát jméno jeho Gurua.“„Jméno Chinmoyova Gurua je Bůh.“
„To znamená, že Ty jsi jeho Guru.“
„Ano, Já jsem jeho Guru.“
„To znamená, že víš víc, než ví Chinmoy.“
„Ano, vím toho mnohem víc než Chinmoy.“
„Mnohem víc?“
„Ano, vím toho mnohem víc, než ví Chinmoy.“
„Počkat: Bože, přeji si, aby ses usmál úplně stejně, jako se usmívá Chinmoy.“
Bůh se usmívá.
„Ano, Bože, Tvůj úsměv je skutečně stejný jako Chinmoyův. Teď chci, aby byly tvé oči tak velké, mocné a děsivé, jako jsou Chinmoyovy oči.“
Bůh ukazuje své velké, mocné a děsivé oči.
„Ano, vidím. Máš stejné oči, jako má můj Guru Chinmoy. Bože, řekni mi upřímně, je pravda, že toho víš mnohem víc než můj Guru?“
„Ano, vím toho mnohem víc než tvůj Guru Chinmoy a mám mnohem víc, než má on. Všechno se naučil ode Mě, dal jsem mu všechno, co teď má. Mám také sílu všechno mu vzít, kdyby to špatně používal.“
„Bože, nebuď tak ošklivý. Chinmoy je ke mně tak laskavý, je na mě tak hodný. Mám ho moc ráda. Všichni ho máme moc rádi. Bože, nikdy mu nic neber, prosím, prosím!“
„Slibuji ti, Kristýno, že Chinmoyovi nikdy nic nevezmu.“
„Bože, děkuji Ti. Děkuji Ti, děkuji Ti. I má matka Ti bude hluboce vděčná, když dodržíš svůj Slib.“
Bůh se na Kristýnu usmál úsměvem sladké Blaženosti a Soucitu.“
