Touha a aspirace

Touha je to, co nás spoutává. Chce vlastnit a být vlastněna. Když toužíme, pláčeme pro sto věcí, dvě stě věcí, tři sta věcí. Když aspirujeme, v tu chvíli nechceme vlastnit a nechceme být vlastněni. Uvnitř nás je něco, co je bezmezné, neomezené, nekonečné. Když aspirujeme, chceme vstoupit do té věci uvnitř nás, která je neomezená. Chceme být nedílnou součástí Toho, kdo je nekonečný. Touha je tedy něco, co nás bude svazovat, a aspirace je něco, co nás vědomě vrhá do moře nekonečnosti.

Aspirace a touha jsou dvě rozdílné věci. Nemůžeme uspokojit své touhy. Jen můžeme změnit předmět svých tužeb.

Dnes bych chtěl jiné auto a zítra bych rád jiný dům. Když jsem znechucen, když mě určitá touha nenaplňuje, pak budu mít zítra nějakou další touhu. Touhy se neustále mění. V jeden okamžik myslíme na svou aspiraci a za chvíli myslíme na svou touhu. Když máme příležitost, aby nás touha naplnila, neváháme. Na druhou stranu, když do nás vstoupí aspirace, snažíme se být naplněni aspirací. Jednou si bereme jed, jindy nektar. Ale musíme vědět, že jed nás zahubí, zatímco nektar nás naplní. Pijme jen nektar aspirace.