Scéna I
(Naren právě přijel na vlakové nádraží. Vrátil se z triumfální cesty na Západ. Rakhal s několika dalšími bratry žáky se s ním přišel pozdravit. Všichni Narena vychvalují. Rakhal a bratři žáci zpívají.)
Deshe deshe ghure berai deshe deshe
Premer shikha bahan kare hese hese
Sakal desher gopan katha
Sakal praner byakulata
Ek halo aj asim pathe
Alinganer alor brate
Hiya tarir majhi tomai bhalobese
Ze země do země se touláme,
neseme plamen Božské Lásky
s úsměvy bez konce.
Tajné přání každé země
a touha každého života
zde jedním se stávají.
Na cestě Nekonečnosti,
v objetí příslibu Světla Nejvyššího,
ach kormidelníku Lodi našeho Srdce,
to vše svou láskou k Tobě děláme.
(Rakhal dává Narenovi věnec.)
NAREN: Rakhale, ty si zasloužíš tento věnec. Ty jsi syn Thákura. Thákur nazýval svým synem jen tebe. Guruvat guru putreshu. „Guruův syn je jako sám Guru.“ Ten věnec si tedy zasloužíš ty.
RAKHAL: Jaishtha vrata sama pita. „Starší bratr je jako vlastní otec.“ Jsi starší než já. Jsi jako můj otec. Ty si zasloužíš věnec a já ti ho dám kolem krku.
NAREN: Ne, Rakhale. Thákur říkával, že ty máš nejvyšší zážitky. Tvoje zážitky přesahují všechny naše zážitky. Ty jsi Radža, Král. Jsem na tebe tak hrdý, na tvá duchovní dosažení.
RAKHAL: Narene, Thákur nám řekl, že nás povedeš. Budeme tě vždy považovat za svého nejdražšího vůdce. Budeme ti vždy k službám. Sloužit ti, potěšit tě, poslouchat tě bude vždy naše radost.
NAREN: Rakhale, s výškou tvé duše a s dynamikou mé duše projevíme našeho Pána, Šrí Rámakrišnu, ve všech koutech Indie. A nejenom Indie, ale po celém světě. V tobě je Thákurova vyrovnanost a mír.
RAKHAL: V tobě je Thákurova hrdost a naplnění. Ty jsi Thákurovým slibem.
