Duchovnost1

Duchovnost je vědomá touha člověka po Bohu. Duchovnost nás učí, že Bůh, který je dnes nepoznatelný, se zítra stane poznatelným a pozítří zcela známým.

Musíme Boha potřebovat pro Boha samého. Bůh nás může naplnit naším vlastním způsobem, ale jsme to my, kdo nebude opravdu naplněný, když nás Bůh uspokojí naším vlastním způsobem. Naše plačící srdce, naše aspirující srdce, naše osvěcující srdce nebude nikdy spokojeno, dokud Boha nepotěší Jeho vlastním Způsobem.

Počátek bez počátku nám říká, že duchovnost je rostlinou aspirace. Tato rostlina roste a roste, věčně roste. Konec bez konce nám říká, že duchovnost je stromem odevzdání. Tento strom nese božské plody a tyto plody získáváme díky své neustálé, vědomé a odevzdané jednotě s naším Milovaným Nejvyšším.

Pravá duchovnost je naším vědomým přijetím života, ne jeho zrušením, ne jeho popřením, ne jeho zničením. Život musíme nutně přijmout a zásadně změnit jeho tvář k obrazu našeho Milovaného Nejvyššího.

Duchovnost říká srdci: „Ó srdce, proč jsi stále nejisté? Copak necítíš, že v tobě přebývá Všemohoucí, Pán Nejvyšší? Nesmíš se cítit nejisté, protože právě ty můžeš rozhlásit do širého světa, že je v tobě živoucí Přítomnost Milovaného Nejvyššího. Ze všech částí bytosti jsi bylo vybráno jako první a nejpřednější nástroj, abys vedlo mysl, vitálno i tělo k duši. Duše je nakonec přivede ke mně.“

Duchovnost říká mysli: „Ó mysli, už nepřemýšlej. Síla tvých myšlenek není nic než zmatek. Když se oddáváš světu myšlenek, mateš ostatní členy své rodiny — tělo, vitálno a srdce — a zároveň mateš sebe sama. Buď moudrá a zůstaň tichá.“

Duchovnost říká vitálnu: „Ó vitálno, nevyžaduj. I když budeš vlastnit to, co vyžaduješ, toto vlastnictví tě neuspokojí. Uvnitř tohoto vlastnictví bude pláč po ještě větším vlastnictví. Když budeš vyžadovat, budeš vždy jako žebrák. Bez ohledu na to, co získáš, budeš stále nespokojené a nenaplněné. Nevydávej se tedy touto cestou. Tvá žádostivost musí skončit.“

Nakonec říká duchovnost tělu: „Ó tělo, jak dlouho budeš spát? Copak nevíš, že jsi spalo odnepaměti? To pro tvůj spánek nevědomosti nejsou ostatní členové tvé rodiny schopni dosáhnout Zlatého Břehu, předurčeného Cíle. Ó tělo, nespi! Cíl je jen pro ty, kteří jsou probuzeni. Probuď se, vstaň! Ve chvíli, kdy začneš být aktivní a dynamické a odhodíš pouta spánku nevědomosti, ostatní členové rodiny poběží rychleji než nejrychleji.“

Duchovnost říká hledajícímu, aby nežil v dávné minulosti ani ve vzdálené budoucnosti, ale aby žil v přítomnosti dneška, ve věčném Nyní. Toto věčné Nyní ztělesňuje člověka-aspirující semínko a Boha-všesytící Plod.


  1. EA 25. 11. července 1977, 22:00 — St Paul's Chapel, Columbia University (New York)