Nevím³

„Nevím.“ Toto je vskutku odpověď. Tato odpověď uspokojuje upřímného hledajícího v nás, protože upřímný hledající se nesníží k neupřímnosti. Musíme však vědět, jak daleko nás tato odpověď může dovést. Může nás dovést k našemu předurčenému Cíli? Ne, nikdy! Musíme dokázat říci: „Já vím.“

Abychom našli odpověď, rozhlížíme se nejdříve kolem sebe. Vnější svět se nám však směje, zesměšňuje nás a někdy se na nás dívá spatra. Považuje nás za ty nejhorší možné blázny. Potom se pro odpověď ponoříme hluboko dovnitř. V tu chvíli nám něco hluboko uvnitř říká, že to, co si o sobě myslíme, je to, čím opravdu jsme. To, co cítíme, že jsme, je to, čím opravdu jsme. To, čím se nakonec vědomě staneme, je to, čím opravdu jsme.

Co si myslíme, že jsme? Myslíme si, že jsme oddanými nástroji a přemýšlivými hledajícími. Co cítíme, že jsme? Cítíme, že jsme oduševnělými milovníky. A čím se nakonec staneme? Staneme se plodnými služebníky. Oddané nástroje, přemýšliví hledající, oduševnělí milovníci a plodní služebníci Nejvyššího: když na sebe dokážeme myslet tímto způsobem, když dokážeme cítit, že tím vším jsme, pak pro nás nebude žádné jiné odpovědi ani zde na zemi, ani tam v Nebi.

Toto je odpověď: jsme oddanými nástroji, přemýšlivými hledajícími, oduševnělými milovníky a plodnými služebníky Nejvyššího. „Já nevím“ je nyní přeměněno na „já vím“. Co vím? Vím, že jsem vždy hledal nezrozenou Vizi a vždy se překonávající Skutečnost realizace svého prožitku, odhalení své realizace a projevení svého odhalení.