Sen⁴

Co je sen? Sen je tvoření. Tvoření je buď rozdělení, anebo sjednocení. „Rozdělení“ je složitý pojem. Když používáme rozdělení k tomu, abychom rozdělovali realitu života, vstupujeme do světa ega a „jáství“. Na druhou stranu, pokud ho používáme k tomu, abychom rozdělovali práci, úkoly, schopnosti, v tu chvíli je to skutečné požehnání. Pokud rozdělujeme a díky rozdělování získáváme spolehlivý, konkrétní způsob, jak utvořit jednu pravdu a jednu skutečnost, pak je takové rozdělování dobré. Jestliže však skutečnost rozdělujeme na části a považujeme jednu část za nadřazenou, zatímco ostatních si neceníme nebo nevážíme, pak zpíváme píseň oddělenosti. Tento druh rozdělování končí ve zničení, zničení onoho malého světa, který považujeme za svůj vlastní.

„Sjednocení“ je také složitý pojem. Když společně pracujeme, je to velké požehnání. Když se spolu stýkáme, je to velké požehnání. Jde-li však o spojení temnoty a světla, jde-li o spojení touhy a aspirace, pak je to žalostný omyl. Život aspirace se nesmí spojovat se životem touhy. Pokud se musí spojovat, musí se vždy spojovat se životem odříkání — odříkání se zbytečného vlastnictví, zříkání se věcí, které nejsou božské, osvěcující a dokonalé.

Svou cestu musíme zahájit životem aspirace. Pak ale přijde doba, kdy ucítíme, že náš život aspirace značně rozkvetl a je připraven vstoupit do života touhy, aby jej proměnil. Život aspirace musí hrát roli mostu mezi životem touhy a životem realizace. Život aspirace hledajícího vstoupí do života touhy pro jeho okamžitou a úplnou proměnu. Život realizace hledajícího vstoupí do života aspirace pro jeho zdokonalení a pro projevení Absolutního Nejvyššího.

Každý sen je tvořením. Každé tvoření je buď vědomou aspirací, nebo nevědomou aspirací. Naše aspirace vstupuje do života touhy, mladšího bratříčka, a pomáhá mu umýt jeho tělo, pročistit jeho mysl a osvítit jeho pozemské bytí. Každá troška aspirace také urychluje příchod realizace. Naše aspirace vstupuje do života realizace anebo vnáší život realizace do života aspirace, aby se život aspirace zcela zdokonalil pro probuzení naší fyzické skutečnosti a pro rozkvět skutečnosti duše, která je v nás a pro nás.

Božským snem je Boží tvoření ve vnitřním světě. Z vnitřního světa aspirace vstupujeme do světa realizace. Tvoření a sen, aspirace a realizace — ti všichni jsou členové jedné rodiny. Když si dokážeme uvědomit jedno, pak můžeme vědomě mít ostatní tři, protože sen je nakonec skrytou skutečností a skrytá skutečnost nezůstane ve skrytu navždy. Pročišťuje naši mysl, poskytuje dynamičnost našemu vitálnu a vnitřní probuzení naší fyzické skutečnosti.

Život není nic než Boží Sen a tento Sen je bez zrození a bez smrti. Bůh naplňuje tento nezrozený a nesmrtelný Sen skrze svou všeobjímající a všenaplňující skutečnost: člověka.

Klaním se snu, protože je sladký a čistý. Klaním se skutečnosti, protože má v sobě nejen možnost a schopnost, ale v nezměrné míře také nevyhnutelnost. Klaním se aspiraci, protože uvnitř svého nezměrného bytí nás miluje. Miluji však realizaci, protože realizace je tou jedinou věcí, kterou potřebuji, abych svého Vnitřního kormidelníka učinil trvale šťastným, nanejvýš šťastným.