Jistota⁵

Jistota je život. Nejistota je smrt. Když si je člověk ve svém životě jistý, vidí hodinu uvnitř sekundy. Když si je člověk ve svém životě nejistý, nevidí ani vteřinu uvnitř hodiny.

Jistí lidé se usmívají ne proto, že něco mají, ale proto, že něčím jsou. Jistí lidé patří ke stále se překonávající tvůrčí síle. Nejistí lidé se nevědomě a žalostně spřátelili se sebepochybností, což je nejhorší možný jed. Poté, co se spřátelili se sebepochybností, jsou nuceni spřátelit se s někým dalším, a tím není nikdo jiný než sebezničení.

Když si je člověk jistý, střeží si, co má a čím je. To, co má, je jednoduchost, upřímnost, klid, čistota a mnoho dalších božských kvalit. Tyto božské vlastnosti musí být chráněny. Jen když má člověk v sobě jistotu, má schopnost tyto kvality uhlídat. Když jsou dobře chráněny, mohou uvnitř fyzického vědomí, vitálního vědomí a mentálního vědomí hrát své úlohy nanejvýš uspokojivě.

Jistota je ctí, kterou někdo dává a někdo dostává. Když se člověk stane strážcem, slouží nadřízenému.

Nadřízený je poctěn, protože jej jiní střeží. Strážce projevuje maximální respekt, lásku a obdiv k nadřízenému, a proto si svět může myslet, že je poctěn pouze nadřízený. Ale chtěl bych říct, že je to vzájemná pocta.

Toto je veřejný park, a všude kolem jsou nebožští lidé. Sedím tady a vy jste kolem mne se sepjatýma rukama. S vaší aspirací a oddaností mne chráníte od špatných sil. Vy mě chráníte, a proto mi prokazujete čest. Pravda, vy prokazujete čest mně, ale já prokazuji čest také vám. Ze 140 lidí jsem požádal vás, abyste přišli.

Je to stejné, jako když se modlíme k Bohu. Myslíme si, že Ho tím uctíváme. Uctíváme Ho, to je pravda, ale Bůh nás již poctil tím, že si nás vybral jako Své Nástroje. Uctíváme Ho svou aspirací a oddaností. Ale Svým přijetím Bůh uctil také nás. Když Mu sloužíme, milujeme Jej a pláčeme po Něm, v té chvíli Ho uctíváme. Ale je to On, kdo nám dal příležitost, abychom Mu sloužili a aspirovali k Němu. Takže když strážce pomáhá a chrání nadřízeného, není v žádném případě vůbec horší. On ho pouze uctívá a je jím poctěn.

Bůh nám dal schopnost, aspiraci, abychom se k Němu modlili a meditovali na Něj. Modlitbou a meditací Ho uctíváme. Stejně tak platí, že použitím nás jako svých vybraných nástrojů, On uctívá nás. Když Mu dáváme svou jistotu, dostaneme zpět Jeho Jistotu. Uctíváním Boha prostřednictvím modlitby a meditace také uctíváme sami sebe.

Bůh si je námi jistý, protože sní v nás a skrze nás. On je věčný Strom Života; my jsme Jeho vyčnívající větve. Nejsme si vědomi své vlastní skutečnosti, nejsme si vědomi, že jsme nedílnou součástí Stromu Života, kterým je Bůh, a proto jsme nejistí. Ale tím, že se modlíme a meditujeme, si uvědomujeme, že větve, listy a květy jsou nedílnou součástí Stromu samotného. Když si toto uvědomujeme, získáváme jistotu ve Zdroj a jistotu v proud. Když si proud uvědomí svůj absolutní Zdroj, získá jistotu. Zdroj si je vždy jistý svým proudem, protože ví, že jeho vlastní kapacita je vždy bez hranic.