Chtěl jsem říci Bohu²¹

Chtěl jsem říci Bohu, že Jej stále potřebuji. Už jsem to měl na jazyku. Běda, běda, v tu chvíli přišel satan a zničil mou inspiraci. Samotná přítomnost satana zahubila všechnu mou radost a já jsem úplně zapomněl Bohu říci to, co jsem chtěl.

Chtěl jsem říci Bohu, že se nepodmíněně stanu Jeho nejoddanějším nástrojem. Moje řeč byla zcela připravená. Už jsem ji měl na jazyku. Běda, přišel satan a bezdůvodně se na mě zamračil. Jeho zamračení mi vzalo všechnu inspiraci, všechnu radost. Najednou jsem se cítil bídně a užíval jsem si své trápení do té míry, že jsem úplně zapomněl Bohu říci to, co jsem chtěl.

Chtěl jsem říci své přítelkyni nevědomosti, že už s ní nebudu mluvit. Měl jsem to celé připravené. Už jsem to měl na jazyku. Ach, kdo přišel posílit můj slib? Můj Milovaný Nejvyšší.

Chtěl jsem říci nevědomosti, že od této chvíle je mou cestou cesta světla, mým cílem cíl blaženosti a nevědomost že musím nadobro opustit. Už jsem to měl na jazyku. Ach, kdo přišel posílit můj slib? Můj věčně dávný, odvěký a zároveň vždy překvapivě nový přítel, můj Milovaný Nejvyšší.