Byl jsem studentem modlitby20
Byl jsem studentem modlitby, ale nemohu říci, že jsem se těšil ze svého studia. Když jsem byl student modlitby, úzkosti a obavy mě zabíjely. Občas mě zabíjel dokonce i strach a pochybnost.Pak jsem se stal studentem meditace. Když jsem byl student meditace, občas jsem měl důvěru v mou meditaci, a občas jsem důvěru naprosto postrádal. Proto jsem zarážejícím způsobem neuspěl. Protože je celá meditace rozšířením míru, rozšířením světla, rozšířením lásky a rozšířením jednoty, mohl jsem postupovat rychle, velmi rychle. Ale neudělal jsem to.
Když jsem se stal studentem sebedávání, hned jsem zjistil, že mé sebedávání vrostlo v něco nekonečně většího, než jsem kdy o čem snil, v něco, co bych nikdy neměl schopnost získat. Co to bylo? Naplňující život stávání se vizí Světla Boha a projevování blaženosti manifestace Boha.
Chci zůstat pouze studentem sebedávání, první dva nechci, nepotřebuji je odděleně. Nepotřebuji je jako samostatné existence v mém sebedávání. Mé sebedávání zahrnuje meditaci, modlitbu, všechno. Proto to, co potřebuji, je vždy sebedávající pláč a sebedávající úsměv.
EA 70. 18. července 1977, 19:20 — na cestě do Connecticut Sri Chinmoy Centra↩
