Proč se nedělím?1

Dělím se s tebou o svou inspiraci? Ne. Dělím se s tebou o svou aspiraci? Ne. Dělím se s tebou o své zasvěcení? Ne. Dělím se s tebou o své zkušenosti? Ne. Proč se s tebou nedělím o svou inspiraci, aspiraci, zasvěcení a zkušenosti? Důvod je velmi prostý. Mám pocit, že když se s tebou o tyto věci podělím, nebudu už jedinečný. Budeš mít stejné věci jako já a má nadřazenost zmizí. Dokonce i když věci, které mám, získáš v nepatrné, nekonečně malé míře, budeš moci prohlásit, že máš totéž, co já. Pak bude jen otázkou času, kdy získáš stejné množství, jako mám já, anebo kdy mě dokonce daleko překonáš. Proto se tě bojím. Jsem nejistý a začínám na tebe žárlit. Proto se s tebou nechci dělit. Má spokojenost zmizí ve chvíli, kdy se s tebou podělím, protože pak budeme na stejné úrovni, a to nechci. Já chci být alespoň několik centimetrů nad tebou, abych tě mohl ovládat. Běda, běda, toto je poznání, ke kterému jsem došel.

Ponořím-li se hluboko dovnitř, vidím svého jediného Přítele, svého Věčného Přítele, svého Milovaného Nejvyššího. Vidím, jak se neustále dělí se mnou i se zbytkem světa, s celým svým stvořením. O svou inspiraci, o svou aspiraci, o své zasvěcení, o své zkušenosti — o všechno, co má, a o všechno, čím je, se dělí se mnou a se všemi. Proč? Proč se nebojí, že ztratí svou individualitu, svou nadřazenost, svou nadvládu? Dá-li mně, dá-li tobě to, co má, i dá-li toho jen část, neučiní Jej to menším Bohem? Nebudeme Mu rovni?

Můj Pán Nejvyšší mi říká, že jsem učiněný blázen. Když mi něco dá, neztrácí. Naopak získává. Když nabízí inspiraci, aspiraci, zasvěcení a zážitky, je to jako tok řeky. Když řeka teče, neubývá. Pokrývá jen větší území a získává na velikosti a síle. Bůh s sebou nese vše, co má — svou inspiraci, svou aspiraci, své zasvěcení, své zážitky. Neodděluje tyto věci od své Existence. Nese, vše nese k nám. Ode mne jdou k tobě, od tebe jdou k někomu dalšímu. Bůh nikdy neztrácí svou jedinečnost, svá dosažení, své vlastnosti, svá vlastnictví. Naopak je pouze roznáší sem a tam, všude. Chce je rozšířit všude kolem, protože ví, že Mu náleží celé stvoření.

Já chci vyjadřovat svou jedinečnost prostřednictvím svého pocitu oddělení. Žiji jenom pro sebe a chci říci a ukázat světu, že jsem jedinečný a že nikdo další není mou kopií. Zároveň ani já nechci být kopií nikoho jiného. Ne, chci být vždy jedinečný. Nikdo se mi nevyrovná, nikdo nebude mít stejný tvar, stejný vzor, stejné zážitky, stejnou existenci skutečnosti, jako mám já nebo jakou jsem já. Takto vnímám svou jedinečnost.

Můj Pán Nejvyšší má však odlišný způsob, jak pohlížet na svou jedinečnost. Cítí, že Jeho jedinečnost je náležitě projevena pouze tehdy, když vidí svá dosažení a svá vlastnictví tady i tam, kdekoliv. Tím, že každého činí svým zcela vlastním, tím, že cítí, že každý je Jeho a že On patří každému, tím, že cítí, že On je pro ně a oni jsou pro Něho, cítí v každém svou vlastní jedinečnost.

Já chci založit svou jedinečnost na oddělenosti. Bůh chce svou jedinečnost založit na rozmanitosti. Chce svému stvoření zasvětit veškeré Světlo své Vize, neboť cítí, že jedině pokud stvoření přijme Jeho Světlo, může Jej to učinit univerzálně naplňujícím a univerzálně naplněným. Proto chce tento druh jedinečnosti: Jedno spojené s mnohým, píseň jednoty s jednotnou skutečností. V každém okamžiku chce Stvořitel Jednoty zpívat svou Píseň Jednoty se svým jednotným stvořením, protože cítí, že je to jediný způsob, jak může být Jeho jedinečnost projevena v celém širém světě.


  1. EA 93. 20. července 1977, 12:50 — Sri Chinmoy Centre, Jamaica (New York)