Novost²²

Včera jsem tě potkal. Dnes tě vidím podruhé. To znamená, že už pro mne nejsi nový, už pro mne nejsi cizí. Stal ses mým přítelem; ty a já jsme se stali starými přáteli. Ty jsi zestárl a já také.

Včera jsem něco viděl poprvé. Dnes to vidím podruhé. To znamená, že ta věc už zestárla. Včera jsem něco cítil poprvé. Dnes cítím totéž. Včera jsem něco jedl poprvé. Dnes jím tu samou věc. To znamená, že moje zkušenost už zestárla. Už to není nic nového.

Vše, co vidím podruhé, vše, co dělám podruhé, vše, co cítím podruhé, je automaticky staré. A ta věc, ta osoba bude ke mně cítit totéž — že jsem zestárl.

Existuje něco, co nemůže být nikdy staré? Ano, existuje, a to vnitřní pláč mého srdce. Tento vnitřní pláč je stále nový. Každý den na sebe bere podobu nové modlitby, nové koncentrace, nové meditace. Každý den od Boha získá něco nového. Můžeš se ptát, jak může být tvá modlitba nebo meditace nová, když se modlíš každý den? Rád bych však řekl, že je to nejenom možné, ale také nevyhnutelné.

Můžeš si myslet, že Mír, Světlo, Blaženost, Síla a několik dalších vlastností je vše, co existuje. Rád bych však řekl, že to není pravda. Bůh je nekonečný a Jeho vlastnosti jsou nekonečné. Snadno tedy můžeš ve své modlitbě, koncentraci a meditaci mít nekonečnou rozmanitost. Každá modlitba může snadno být nová. Každá koncentrace může snadno být nová. Každá meditace může být snadno nová.

Modlitba vzdoruje věku. Koncentrace vzdoruje věku. Meditace vzdoruje věku. Otcem a matkou naší modlitby, koncentrace a meditace je náš vnitřní pláč. Spřátelme se proto s tímto vnitřním pláčem. Dovolme svému tělu, vitálnu, mysli a srdci, aby se s tímto vnitřním pláčem spřátelily. Celé naše bytí, vnitřní i vnější, se stane vždy novou jsoucí skutečností a vždy novým, vždy naplňujícím Snem Boha v nás a skrze nás.