Měli bychom to chápat tak, že míra seberealizace, které můžeme dosáhnout, je předmětem našeho úsilí a naší vůle, což je to, co jsem pochopil z vaší poslední odpovědi, nebo to v konečném důsledku určuje nějakým způsobem něco za naší vlastní vůlí?

Sri Chinmoy: Jsou dvě věci, které k sobě patří — osobní úsilí a Boží Milost. Pokud budu pořád spát, Bůh mě neosvobodí, zároveň je ale pošetilé cítit, že dokážu realizovat Boha silou své osobní vůle, násilně, vynaložením veškeré své síly. Bůh je ve třetím patře a já jsem v prvním. Mělo by dojít ke schůzce, ke vzájemnému setkání. Musím jít k Bohu; svým osobním úsilím, to znamená svými slzami, svým oduševnělým pláčem se musím dostat do druhého patra. Bůh poté se svou nekonečnou Milostí a Soucitem sestoupí z třetího patra do druhého, a tam se spolu potkáme. On musí dát to, co má — svůj Soucit, záplavu Soucitu — a já musím dát své malé osobní úsilí a své slzy, záplavu svých slz.

Žáci se jednou ptali své duchovní Učitelky, kolik osobního úsilí vynaložila, aby realizovala Boha. Řekla, že předtím, než realizovala Boha, si myslela, že její osobní úsilí činilo devadesát devět procent a Boží Milost představovala jen jedno procento. Pro realizaci Boha pracovala velice tvrdě. Když ale Boha realizovala, zjistila, že to bylo přesně obráceně — Boží Milost činila devadesát devět procent a její osobní úsilí jen jedno procento. Ani u tohoto ale nezůstala. Řekla: „Mé děti, toto jedno procento osobního úsilí bylo také Boží Milostí. Byla to Boží Milost, kterou jsem dostala, a druzí nedostali. Tato Milost Boha mi dovolila vynaložit toto nejbezvýznamnější osobní úsilí.“