Když se koncentrujeme na lásku a oddanost, měli bychom je směřovat hlavně k Nejvyššímu, nebo ke svému Guruovi?
Sri Chinmoy: Záleží to jen na tom, nakolik si žák vědomě uvědomuje Guruovo duchovní postavení. Pokud nevědomost žáka donutí, aby cítil, že Guru je v duchovní oblasti jen o deset palců výš než on, přirozeně bude svou lásku a oddanost směřovat k Nejvyššímu. Jestliže však upřímně, vědomě a spontánně cítí, že Guru je duše, jež realizovala Boha, a že mezi ním a jeho Guruem je v jejich vnitřních dosaženích zející propast, jestliže cítí, že Guru si s Nejvyšším vytvořil vědomou a neustálou jednotu, že Guru je pro žáky představitelem Nejvyššího, že je přímým kanálem, který proudí dolů z Nejzazšího Zdroje, aby obdělával půdu lidské aspirace, tehdy může žák bez sebemenšího zaváhání směřovat svou lásku a oddanost ke Guruovi. Vždyť ani Nejvyšší, ani Guru se neurazí, když půjdete k jednomu a nebudete si všímat toho druhého. Ve skutečnosti právě proto, že ví, že jsou naprosto jedním, potěšíte je stejně a nesmírně, když nabídnete svou lásku a oddanost jednomu z nich.
Sri Chinmoy, Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015