Jestliže má člověk aspiraci, ale nemá oddanost, brzdí to jeho vnitřní pokrok?
Sri Chinmoy: Má-li aspirant aspiraci a nemá oddanost k Mistrovi, určitě to značně brzdí jeho duchovní pokrok. Když aspirant o Mistra nemá zájem a chce aspirovat zcela sám, je to něco jiného. Nečeká se od něj, že bude někomu projevovat oddanost. K tomu bych ale rád řekl, že pokud skutečně aspiruje, musí cítit, že svého vzdáleného cíle jednoho dne dosáhne pomocí oddanosti. Aby dosáhl cíle, dokonce i bez Gurua, přesto potřebuje vědomou oddanost samotnému cíli, a pokud aspirant cítí, že tuto oddanost nepotřebuje, pak se beznadějně mýlí.V duchovním životě nastane okamžik, kdy člověk pocítí, že oddanost nemůžeme od aspirace nikdy oddělit. Oddanost je svíce, aspirace je plamen. Nehledě na to, po které cestě jdeme, není-li naše aspirace založena na koncentrované a odevzdané oddanosti našemu nejvyššímu cíli, realizace nejvyšší Pravdy zůstane navždy nemožná.
Sri Chinmoy, Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015