Lpění a nelpění

University of Toronto, Toronto, Canada
7. října 1970

Lpění je mým učitelem:
„Bůh žije v jeskyni,“ učím se.
Nelpění je mým učitelem:
„Bůh žije v Paláci,“ učím se.
Lpění požaduje dech mého těla,
život prostého konečného.
Nelpění nabízí slib mé duše,
Světlo volajícího světa, který je Za.

Lpění je kořenem touhy. Nevědomost je kořenem lpění. V tomto světě lpíme na těle, mysli, vitálnu a srdci. Proč? Protože chceme vlastnit. Bohužel zapomínáme, že na zemi není nic, co bychom mohli vlastnit natrvalo. Ne, dokonce ani nadlouho.

Vezměme například tělo. Bez ohledu na to, kolik pozornosti mu věnujeme, toto tělo vydrží jen padesát, šedesát nebo sedmdesát let a potom zemře. Nemůžeme navždy vlastnit dokonce ani své vlastní tělo. Pokud jsme ve fyzickém a voláme po naplnění fyzického, zde na zemi není nic, co bychom mohli vlastnit navěky. Pokud však žijeme v duši, pak žijeme ve Věčném a pro Věčné.

Velký indický filozof Šankaráčárja říkal:

To je poselství nelpění. Pokud lpíte na fyzické osobě — manželce, manželovi, synovi, příteli — jen svazujete sami sebe i toho druhého člověka. Vidíte-li však ve své manželce, ve svém manželovi, ve svém synovi božský Předmět lásky, tehdy ve vás může zasvitnout božské poznání.

Princ Siddhártha, který se později stal Buddhou, opustil svou krásnou ženu a své malé dítě, když spaly. Než odešel, řekl: „Miloval jsem vás. Miluji vás stále. Musím ale milovat také celý svět. Má láska k vám bude úplná, jen pokud dokážu milovat celý svět.“ Jeho lidské lpění se muselo odevzdat božské lásce v něm. Když opouštěli království, princův kočí mu položil důležitou otázku: „Nejsi krutý? Jak je možné, že opouštíš ženu, která tě tak miluje? Jsi jejím pokladem, jsi jejím bohatstvím, kterému se nic nevyrovná.“

Siddhártha odpověděl: „Mýlíš se. Láska mé ženy mě svazovala a má láska svazovala ji. Teď se vydávám do širého světa, kde není nikoho, kdo by mě svazoval, a kde ani já nebudu nikoho svazovat. Osvobodím sám sebe i druhé.“

Kořenem veškerého lpění je nevědomost. Je nevědomost neporazitelná? Filozof Aldous Huxley jednou řekl:

Má naprostou pravdu. Nevědomost není něco trvalého a nezměnitelného. Můžeme vejít do samotného jejího dechu a přeměnit ji v moudrost a poznání. My ale namísto toho existenci nevědomosti v sobě popíráme. To je chyba. Musíme přijmout skutečnost, že jsme nyní plní nevědomosti. To neznamená, že v sobě nemáme žádné světlo. Hluboko uvnitř nás je malé světélko, my ho však musíme vynést na povrch a zvětšit ho natolik, abychom si uvědomili svou nejvyšší Pravdu.

Skutečný filozof je ten, kdo nelpí. Jedině on může mít vizi Pravdy. Jakmile má tuto vizi, snadno dokáže být lhostejný k úspěchu i neúspěchu, radosti i utrpení, potěšení i bolesti. Jeho nelpění neznamená, že nebude pomáhat světu a nenechá si od něj pomáhat. Znamená, že nebude připoután k těm, kterým pomáhá nebo kteří pomáhají jemu.

Pokud lpíme, jsme zklamáni, ale pokud nelpíme, jsme naplněni. Dokážeme-li cítit, že ten, kdo působí v nás a prostřednictvím nás stejně jako ve světě a prostřednictvím světa, je Bůh, tehdy můžeme být opravdu svobodní.

Říká se, že před sňatkem je muž ženinou touhou a po sňatku její obtíží. O co však žena usiluje? Usiluje o naplnění touhy. Když dostaneme to, po čem toužíme, zavládne zklamání a pocit marnosti. Když naplníme nějakou svou lidskou touhu, zjistíme, že nejíme lahodné ovoce, které jsme čekali, ale spíše ovoce zhoubné, jedovaté.

V Indii existuje přísloví, že kdokoliv okusil delhi ka ládhu (sladký dort z Dillí), je znechucen, a kdokoliv ho neokusil, cítí se o něco ochuzen. V případě naplnění a nenaplnění touhy je tomu tak vždy. Touha může být následována naplněním, ale nebude to naplnění, které vás posílí a dá vám více vnitřní síly k tomu, abyste dělali správné věci. Naopak, jen zničí tu malou aspiraci, kterou máte.

Lpění se nezmenšuje s věkem. Můžeme nad ním zvítězit jen pomocí aspirace. Abychom se zbavili lpění, musíme projít několika fázemi. Musíme studovat písma a náboženské a duchovní knihy. Musíme se stýkat s duchovními aspiranty, kteří tyto knihy studovali a nyní pláčí po skutečném světle, nebo s těmi, kteří již ve svém životě aspirace nějaké světlo získali, ať už nepatrné či značné.

Musíme poznat a pocítit, že v obyčejném světě je všude kolem nás pokušení, kterému můžeme kdykoliv padnout za oběť, a že proti němu musíme statečně bojovat. Musíme svou mysl odvést od fyzického vědomí a tělesných požadavků. Musíme vejít do světa rozšířeného vědomí. Musíme cítit nutnost dosažení božského Cíle. Musíme se řídit vedením svého Vnitřního kormidelníka, kterým je Bůh buď v podobě duchovního Mistra, který Jej uskutečnil, nebo ve své vlastní neztělesněné Podobě.

Milovat ty, kteří nás milují, znamená dělat správnou věc.
Milovat ty, kteří nás nemilují, znamená dělat dobrou věc.
Milovat Boha, který nás vždy miluje, znamená dělat moudrou věc.

Když děláme správnou věc, jsme svobodní.
Když děláme dobrou věc, jsme v bezpečí.
Když děláme moudrou věc, jsme naplnění.