Jak může někdo překonat pochyby o sobě samém?

Sri Chinmoy: S pochybností musíme zacházet velmi opatrně. Hned jak se pochybnost objeví, musíme cítit, že to je jako kdyby před námi stál někdo s nožem a chystal se nás bodnout. Někdy, když máme pochybnost, tak si ji pěstujeme a zároveň si přejeme, abychom ji překonali. Ale pochybnost nikdy nebudeme moci porazit pouze toužebnými myšlenkami. Musíme se vědomě snažit. Budeme-li se ztotožňovat s myslí, nebudeme schopni pochybnost porazit, protože mysl se sama nevědomě či vědomě z pochybování těší. Více síly než mysl má duše. Měli bychom se pokusit zachránit se pomocí světla duše. Každý den, ještě před tím, než může pochybnost vstoupit do naší mysli, měli bychom se snažit cítit v sobě světlo duše. Pokaždé, když přijde pochybnost, měli bychom cítit, že nás duše nejen ochrání, ale dá nám nový život. Život aspirace, život realizace, což je to, co chceme.

Pochybnost si můžeme podrobit právě tím, že budeme meditovat na duši, nebo budeme na duši stále myslet. Duše je nekonečně mocnější než naše mentální pochyby. Můžeme a měli bychom mít pozitivní přístup. Pocházíme z duše. Uvnitř nás je duše; jsme duší a jsme pro duši. Vždy se můžeme snažit ztotožnit svou fyzickou bytost s duší, která je veškerým světlem a blažeností. Jestliže v každém okamžiku cítíme, že vrůstáme do světla a blaženosti duše, pak mohou být pochyby snadno přeměněny na božskou jistotu. Tehdy řekneme: „Jsem Boží dítě. Nedokážu-li to já, pak kdo? Mohu a také realizuji Boha, mohu a také musím projevit Boha.“ Můžeme se snažit mít takové božské uvědomění — každý z nás si může, a nakonec i vytvoří takovouto jednotu s Bohem. Pak nás pochybnost musí opustit.