Jak můžeme posílit svou duchovní aspiraci, když kolísá?

Sri Chinmoy: Když aspirace kolísá, zjišťujeme, že je obtížné jít hluboko dovnitř. Meditace se nám protiví, a i když meditujeme, naše meditace není dobrá. Co bychom měli dělat v takové chvíli? Měli bychom číst inspirující knihy napsané realizovanými dušemi nebo jinými hledajícími, kteří hledají Boha. Měli bychom cítit, že hledající, o kterém čteme, není nikdo jiný než my sami. Měli bychom považovat každou představu, každou myšlenku nebo pláč aspirace srdce za svou vlastní. Autor použil své jméno, ale je to náš pocit, o kterém napsal, naše vlastní aspirace. Když čteme oddaná slova onoho hledajícího, měli bychom cítit, že jeho volání je naším voláním. Měli bychom cítit, že jako on postupuje ke světlu, chceme jít ke světlu i my.

Nebo pokud čteme knihy, které napsali duchovní Mistři, kteří realizovali Boha a kteří se sjednotili s Božím Vědomím, můžeme zkoušet cítit, že se z tohoto díla na naši duši, srdce, mysl a vitálno po celou dobu snáší Soucit. Budeme cítit, že na nás při čtení této knihy sestupuje světlo Soucitu.

Musíme vědět, že duchovní život není ani záhon trní, ani záhon růží. Na životní pouti vždy existují pustiny. Každý musí ve své aspiraci projít pouští, ale přijde doba, kdy nebudou žádné pouště. Nyní je zhasnuto. Po dni přichází noc a po noci opět den. V naší vnitřní aspiraci však nastane čas, kdy vstoupíme do hlubšího vědomí, do hlubší bytosti, a sjednotíme se s duší. Když dokážeme naslouchat pokynům duše, když jsme spojení s Bohem, naše vědomí je plné světla. Každá myšlenka, každá představa je plná světla. V tu chvíli neexistuje noc. Vše je světlem. To je ten zcela nejvyšší stav.

Když jsme v normálním stavu, když hledáme, pláčeme a vzlykáme, tehdy je nejlepší číst knihy od duchovních aspirantů nebo Mistrů. Nebo se můžeme sejít se svými bratry a sestrami, kteří nemají stejné problémy. Například je pro nás dnes obtížné meditovat. Tak půjdeme za svým bratrem nebo sestrou, kteří nás pozvednou. Řeknou nám něco pěkného o aspiraci, kterou v nás viděli před dvěma měsíci. Nebo nám mohou říct něco o Bohu nebo o našem Guruovi, co nás pozvedne. Stejná věc se může stát někdy později jim a pak přijdou za námi. Mít duchovní bratry a sestry je pro duchovní aspiranty největším požehnáním. Jsou hledající, jejichž Guru opustil tělo, a kteří nemají duchovní sestry a bratry. Když jejich aspirace oslábne, zůstanou doma, vzlykají a pláčou, a nakonec jsou utišeni. Ale nejsnazší způsob, jak získat aspiraci, je jít za jiným žákem, který pozvedne naše vědomí. Vstoupí do nás a vloží do nás své vlastní světlo, které nyní není zahalené depresí, starostmi, utrpením a úzkostí.