Proč scházíš na úroveň žáků, abys jim pomohl?

Sri Chinmoy: Není to tak, že jen sejdu na jejich úroveň. Jdu jeden krok pod jejich standard, protože je chci vzít na svá ramena. Oni si ale na moje ramena nesednou. Tady většinou začíná nedorozumění. Pokud za někým jdeme, abychom mu něco dali, ten člověk si může myslet, že máme nějaký skrytý motiv. Žáci mají pocit, že když budou na mých ramenou, zastaví se a nebudou schopni vylézt nahoru. Chtějí vylézt nahoru sami, aby si mohli přisvojit celou zásluhu. Pokud si tohle ale myslí, jsou bláhoví. Kdyby dokázali vyšplhat sami, proč potom přišli za mnou?

Matka dojde na trh, nakoupí jídlo a pak řekne svým dětem, aby se přišly najíst. Jsou-li děti moudré, řeknou: „Máme takové štěstí, že máme tak hodnou matku. Šla tak daleko a přinesla nám jídlo.“ Pokud moudré nejsou, řeknou: „Ne, sice potřebujeme jídlo, ale chceme se jít najíst do restaurace.“ Toto dělají někteří nešťastní žáci. Chtějí se jít někam najíst, protože tam ještě nebyli. Cestou vidí nějakou sladkost a přijde k nim pokušení. A tak si místo pořádného jídla koupí nějaké hlouposti, sní je a potom je jim špatně.

Můžete cítit, že dostáváte náležité duchovní jídlo, jestliže cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává. Jako samotní jednotlivci můžete být frustrovaní. Jakmile ale cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává, dáte svému životu větší význam. Když od vás něco očekává váš nadřízený, jste nadmutí lidskou pýchou. A když cítíte, že od vás něco očekává někdo, kdo stojí nad vaším nadřízeným, jste naplněni pocitem božské pýchy. Jste naplněni, jen když cítíte, že vás potřebuje vaše vlastní srdce srdcí. Jeho očekávání znamená jeho jednotu s vámi. To, že vás potřebuje, je jeho potravou. Vaším Vnitřním kormidelníkem je Nejvyšší. Váš Nejvyšší a můj Nejvyšší jsou jedním, já jsem si s Ním ale vytvořil neustálou jednotu, zatímco vy bohužel ne. Když řeknu „já“, okamžitě cítím, že Nejvyšší působí ve mně a mým prostřednictvím a já působím v Nejvyšším a Jeho prostřednictvím. Dokážete-li jít hluboko dovnitř, také vy si s Nejvyšším vytvoříte jednotu.

Představa Nejvyššího, který působí ve vás a vaším prostřednictvím, je pro vás teď pouhou neurčitou myšlenkou. Když myslíte na Boha, můžete si představovat, že je v překrásných stromech nebo na vrcholku hory. Nebo si možná řeknete, že je Bůh uvnitř jeskyně nebo uvnitř Tichého oceánu. Myslíte-li na Boha tímto způsobem, může v každém okamžiku zmizet a vy se budete divit, kam odešel. Když však myslíte na mě, takováto otázka nevyvstane. Víte, že jsem v tomto domě nebo v obchodě nebo někde jinde. Když myslíte na Boha, můžete se snažit představit si, zda je v Nebi nebo v pekle. Když ale myslíte na svého Gurua, víte, kde jsem. Jsem něco hmatatelného. Vidíte mě, protože jsem na fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní úrovni. Okamžitě si mě dovedete představit. Proto se říká, že když jdete s pomocí svého Mistra, dojdete na správné místo. Je mnohem snazší a bezpečnější dovolit Guruovi, aby šel k Bohu a přivedl Boha k vám, než jít ke Guruovi prostřednictvím Boha. Půjdete-li k Bohu, mysl bude pochybovat. Jde-li dítě rovnou k otci a otec řekne: „Jsem tvůj otec,“ dítě tomu nemusí věřit. Řekne: „Jak to poznám?“ Pokud však jeho kamarádi řeknou: „Tohle je tvůj otec,“ tak tomu uvěří.