Proč to s námi prostě nevzdáš?

Sri Chinmoy: Když to s vámi vzdám, kým potom jsem a co mám? Kdybych to vzdal s vámi se všemi, kteří jste ze mě složeni, čemu bych mohl říkat mé vlastní? V mém životě neexistuje dobré či špatné. Jste-li vy špatní, potom jsem špatný i já. Jste-li vy viníci, potom já jsem ten první a nejhorší viník. Jste-li dobří, potom jsem i já dobrý. Vše, čím vy jste, je jen rozpětím či promítnutím mé vlastní skutečnosti. Jak bych se mohl zbavit své vlastní skutečnosti? Jsem zdrojem. Jak může kořen opustit své větve a listy? Vy jste mě přijali. Pokud je to hloupost, je to má hloupost. Ve vnitřním světě jsem všechny své žáky přijal dlouho předtím, než jste mě vy přijali na fyzické úrovni.

Jak se mohu vzdát? Jestliže se vzdám, potom sám neexistuji. Jsem jen tím, co pro mě máte a čím se mnou jste. Má existence se skládá z toho, co máte a čím jste. Není to otázka toho vzdát to s vámi, je to pouze projev moudrosti. Protože chci existovat, musím být s vámi všemi. Je to jako s cibulí. Vrstvy cibule rostou jedna na druhé. Každá vrstva je částí těch zbývajících. Začnete-li cibuli loupat, abyste vrstvy oddělili, oloupete je a nezůstane nic. Na druhou stranu, když cibule roste, jedna její vrstva vyrůstá na druhé. Všechno tvoří jednotu, jednotu, jednotu. Pokusme se, aby z malé cibule vyrostla velká cibule. Jedině tehdy budou žák a Guru naplněni.