Babarova oběť1

První mogulský vladař, císař Babar, byl básníkem, lovcem a mužem moudrosti. Často musel bojovat proti svým nepřátelům, aby udržel vlastní království. Měl však dobrou armádu a vždy zvítězil.

Babar měl syna jménem Humajun, což znamená „šťastný“. Nane­štěstí se v Babarově a Humajunově životě odehrála celá řada nešťastných událostí.

Když bylo Humajunovi šestnáct let, chtěl jeho otec dobýt určité území, ovládané Ibrahimem Lodim. „Otče,“ řekl syn: „víš přece, že naše armáda se s armádou Ibrahima Lodiho nedá srovnávat. Jak si proti němu můžeš dovolit bojovat?“ Babar však odpověděl: „Ne, můj synu, přemůžeme je. Mohou mít mnoho lidí, ale my máme kvalitu a schopnosti.“

„Otče,“ pravil syn: „vždy se řídím tvou vůlí. Pojďme tedy.“

Oba, otec i syn, byli velcí hrdinové a se svou malou armádou vytáhli porazit armádu Ibrahima Lodiho. Kupodivu nepřátele skutečně porazili. Lidé byli se svými novými dobyvateli spokojeni, protože dřívější vládce nebyl dobrý. Jeden z místních místodržitelů vlastnil nejdrahocennější indický diamant, který je nazýván Kohinoor. Guvernér dal Kohinoor Babarovu synovi Humajunovi za jeho hrdinství. Humajun ho ukázal otci a řekl mu: „Otče, je pro tebe.“

„Ne, můj synu,“ odvětil Babar: „zasloužíš si ho ty. Dostal jsi ho a měl by sis ho ponechat. Jsem na tebe hrdý. Bojoval jsi statečně. Proto jsi dostal tento diamant. Nechej si ho. Budu šťastný, když si ho necháš.“

Otec i syn se vrátili do svého království. Ale běda, během několika hodin Humajun onemocněl. Jeho stav se den za dnem zhoršoval. Pokoušelo se ho vyléčit mnoho lékařů, ale žádný neuspěl. Všichni se shodovali na tom, že jeho dny jsou sečteny. Mnoho lidí se modlilo k Alláhovi za jeho uzdravení, ale nebylo to nic platné.

Tehdy přišel za Babarem jakýsi světec a řekl mu: „Pokud učiníš velkou oběť, pokud obětuješ to nejcennější, potom se tvůj syn uzdraví.“

„Co bych měl obětovat?“ zeptal se Babar.

„Obětuj Kohinoor,“ řekl světec. „Je nesmírně vzácný.“

Ale Babar namítl: „Kohinoor není můj. Co by to bylo za oběť? Musím obětovat něco svého. Mám tolik bohatství a majetku, a tak rozlehlé království. Ale Kohinoor můj není, proto ho nemohu obětovat. A i kdyby mi Kohinoor patřil, zbavit se jej by nebyla skutečná oběť. Dokonce i kdybych se vzdal svého bohatství, moci i království, nemyslím si, že to je ta nejcennější oběť, kterou bych mohl udělat. Můj život samotný je nejcennější. Jsem připraven dát svůj život.“

Potom třikrát obešel kolem svého syna, a přitom se modlil k Alláhovi: „To nejcennější, co mám, je můj vlastní život. Vezmi si tedy můj život namísto života mého syna. To je má jediná modlitba.“

K jeho překvapení poté, co dokončil třetí kruh, syn zcela zdráv vstal. Babar však vzápětí smrtelně onemocněl.

Humajun plakal a řekl Alláhovi: „Můj otec umírá, ale já si budu navždy vážit jeho lásky ke mně a jeho bezvýhradné víry ve Tvůj Soucit.“

Alláh otcovu modlitbu vyslyšel a Babar do tří měsíců zemřel. Taková je láska, kterou může mít lidský otec ke svému synovi.


  1. GIM 27. 9. ledna 1979

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 2.Poprvé vydáno nakladatelstvím (knižně nevydáno) v roce 2016.

Toto je 376th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 2, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »