Zahradník²

Náš druhý indický premiér po Nehruovi byl velmi, velmi prostý. Podle jeho zevnějšku nemohl nikdo říci, že je to velký vůdce. Pouze lidé, kteří ho dobře znali nebo ti, kteří se pohybovali ve světě politiky, ho dokázali poznat. Jeho vnější vzhled mohl kohokoli splést, jelikož nebyl vysoký a fyzicky na něm nebylo nic, co by u lidí vzbuzovalo úctu a obdiv. Vždy nosil velmi prosté šaty a byl veškerou prostotou a upřímností.

Jednoho dne pracoval ve své zahradě, kde sám okopával a sázel rostliny. Měl na sobě velmi, velmi prostý zahradnický oděv. Přišlo k němu několik mužů středního věku a zeptali se ho: „Mohl byste nám říci, kde najdeme předsedu vlády?”

„Ano, mohu,” odpověděl. „Počkejte chvilku. Zavolám ho.” Poté odešel do svého domu, umyl si ruce, oblékl si kurtu a dhótí a pak vyšel a postavil se před ně.

„Vy!” zvolali. „Zase jste přišel vy! Vy jste premiérovi neřekl, že jsme tady? Chceme vidět předsedu vlády, ne vás.”

Tentokrát byl zahradník vážnější. Vysvětlil jim: „Předseda vlády je tady. Já jsem předseda vlády.”

„Vy jste předseda indické vlády?”

„Ano, jsem.”

Někteří z nich se poklonili, někteří byli šokováni a někteří se styděli. „Ach, mysleli jsme si, že jste jen zahradník,” řekli.

Premiér odpověděl: „Jsem tak rád, že jste nepoznali, že jsem předseda indické vlády. Nechci, aby mě svět znal podle mého vzhledu, ale podle mých skutků. Chci navždy zůstat prostý a pokorný.”

Tento premiér se jmenoval Lal Bahadur Shastri. Byl ztělesněním prostoty a šlechetnosti. Lal Bahadur Shastri neměl jediného nepřítele. Pro ušlechtilost jeho srdce i prostotu a čistotu jeho života jej obdivovala jeho vlastní strana i opozice.