Úsměv Mistra

Byl jednou jeden duchovní Mistr, který měl jen třicet žáků. Bůh mu dal dobré srdce, ale mnoho lidí toho zneužívalo. Docela často se se svými žáky scházel. Měl stále ve zvyku je utěšovat a zkoušel osvítit jejich nevědomost, když byli mentálně a vitálně nemocní. Ale oni si nevážili jeho laskavosti, náklonnosti, soucitu a lásky. Nikdy nevyjádřili žádnou vděčnost, ani vnitřně ani vnějšně, a všechno, co udělal, pokládali za samozřejmé. Nežádal je o žádný druh lásky, nabídku nebo příspěvek, a nikdy nežádal žádný poplatek za své schůzky. Všechno bylo zdarma. Měl velmi malý výdělek z jiného zdroje než z duchovního života. Tak to šlo léta.

Jednoho dne se cítil smutně a mizerně, protože jeho světlo nebylo správně přijato, a jeho žáci nedělali uspokojující duchovní pokrok. A tak měl tu noc rozmluvu s Bohem. Řekl Bohu: „Víš, kolik času jsem strávil s těmito beznadějnými případy, zbytečnými, nevděčnými lidmi, ale nic jsem zatím pro tebe na zemi nedokončil. A pokud jde o uznání světla uvnitř mne, nemluvě o vděčnosti, nezpozoroval jsem žádnou reakci od svých žáků nebo mých přátel a známých. Bůh se na něho usmál a řekl: „Dobře, dokážu ti, že vděčnost na zemi existuje. Jednoho dne rozhodně potkáš lidi, kteří ti nabídnou vděčnost.“

Následujícího rána vyšel duchovní Mistr z domu a šel do parku meditovat. Na cestě potkal jednu ze svých neupřímných žaček. Tato žena řekla Mistrovi: „Mistře, mám přítele, který umírá po tom, aby se s tebou setkal. Mohl bys s ním strávit chvilku? Právě je v mém domě, je to velmi blízko. Vím, že nepiješ kávu ani čaj, ale mohu-li nabídnout mléko nebo džus. Budu tak šťastná, tak vděčná, tak poctěná, když ke mně přijdeš a zodpovíš některé otázky mého přítele.

Byla to otázka minuty, a tak to mistr udělal. Přítel té ženy, řekl Mistrovi: „Ahoj, jak se máš?“ Mistr řekl: „Pěkně, děkuji,“ a podal mu ruku. Pán si s Mistrem potřásl rukou. Mistr se na něj usmál a šel do parku.

Když se o dvě hodiny později vrátil Mistr domů, čekala na něho tato žákyně u dveří. Řekla: „Mistře, tady je deset dolarů. Můj přítel řekl, že tvůj úsměv zodpověděl všechny jeho otázky. Krátce ses na něj usmál a v té chvilce byly všechny jeho životní otázky zodpovězeny. Těchto deset dolarů ti dal s nejvyšší láskou a vděčností. Je chudý, jinak by ti dal mnohem více peněz. Řekl mi. abych ti pověděla, že je plný vděčnosti a bude ti věčně vděčný za tvůj úsměv.“

Mistr si vzpomněl na svou konverzaci s Bohem předešlé noci, když ho Bůh utěšoval a ujišťoval, že vděčnost na zemi existuje. Začal ronit slzy vděčnosti svému vnitřnímu kormidelníkovi. Plaval v moři vděčnosti a řekl své žákyni: „Že jsem vděčný není kvůli těm deseti dolarům, ale pro jeho vnímavost — protože tak krátký úsměv v něm vyvolal takovou vnímavost. Jeho vnímavost k němu přitahuje celou mou vděčnost srdce. Rostlina vděčnosti, nejdražší ze všech rostlin, se zrodila v srdci úsměvu, letmém úsměvu.“

14. září 1974