Mantra pro peníze

Byl jednou jeden duchovní Mistr, který měl jen deset nebo dvanáct žáků, a mezi nimi byli jen dva nebo tři, kteří skutečně aspirovali. Měl jednu žákyni, která byla úžasně výřečná. Říkala Mistrovi, že by se měl stát velmi bohatý na materiální úrovni, a stále plakala po penězích a materiálním bohatství.

Také hodně dbala o fyzickou krásu, ačkoliv měla přes padesát. Chtěla ostatním ukázat, že není stará, ale docela mladá. Někdy chtěla v kráse překonat své vlastní dcery a zvykla si s nimi soutěžit. Dcery byly překvapené, že s nimi jejich matka soutěží v kráse, a buď se jí celou dobu smály, nebo s ní sympatizovaly. Dívky měly bratra, který byl poslán do války, protože jedna země bojovala proti druhé. Matka u Mistra plakala a plakala: „Prosím, prosím, zachraň mého syna! Můj syn je ve válce. Jak moc si přeji, aby se bezpečně vrátil zpátky!“

„Dobrá, v den, kdy jsem tě přijal, jsem přijal všechny tvé problémy,“ řekl Mistr. „Tak se nestarej. Až válka skončí, tak se tvůj syn vrátí bezpečně nazpět“ Válka skončila a syn se ve zdraví vrátil zpátky. Matka byla Mistrovi velmi vděčná. Mistr byl šťastný ne proto, že byla vděčná, ale protože byl schopen dodržet své slovo: syn se vrátil zpět v pořádku.

Teď se paní chtěla stát bohatou, bohatší, nejbohatší. Chtěla závodit se svými přáteli, kteří byli skutečně bohatí, a tak prosila Mistra, aby jí dal speciální mantru.

Jiná žákyně, která tam v tu dobu náhodou byla, řekla: „Jestliže má Mistr zvláštní mantru, nemyslíš, že by jí použil, aby se sám stal bohatým? Tak nutně potřebuje peníze a materiální věci.“

Mistr se na ni usmál a řekl ženě: „Ano, ano, máš pravdu.“ Jiná žákyně vstala a řekla ženě: „Ach, ne, ne; je pod jeho důstojnost, aby se modlil k Bohu pro peníze. Bůh mu dal vnitřní bohatství a vnitřní bohatství je důležitější. Vnější bohatství není pro duchovní Mistry nezbytné. Proto o něj nežádá. Ačkoli on sám ho nepotřebuje nebo se o něj nezajímá, může ho dát někomu jinému, je-li s ním spokojen. Jestliže někdo potřebuje a chce materiální bohatství, možná mu jej Mistr dá.“

Mistr se na ni široce usmál a řekl: „To je absolutně pravda. Znám určité mantry, které mají sílu dát materiální bohatství. Jestliže je to vůle Nejvyššího, řeknu tyto mantry. Mnoho lidí je použilo a všichni byli úspěšní za předpokladu, že opakovali mantry upřímně a oduševněle. A také Mistři vložili do manter duchovní sílu navíc; jinak by lidé mantrám nevěřili a brali je jako pouhá slova bez jakékoliv síly. Mistři dávají život do těchto manter svým vlastním duchovním světlem. A tak poskytnou-li mantry, lidé se mohou stát velmi bohatí. V mém případě, když Bůh chce, abych dal tyto konkrétní mantry, mohu jim je dát. Když ne, nikdy, nikdy jim je nebudu schopen dát.“

Paní v otázce okamžitě sepjala ruce a před ostatními řekla Mistrovi: „Mistře, Mistře, jsem ti tak vděčná. Dovedl jsi mého syna domů v pořádku. Teď víš, že jsem se k tobě uvnitř i navenek modlila, abys mě učinil bohatší. A víš, že jsem tak upřímná. Nikdy se necítím zahanbená, že jsem tě požádala o tyto věci před ostatními. Podívej se na mou upřímnost, podívej se na mou nouzi!

Teď víš Mistře, že ti dávám týdně jen pět dolarů. Vydělávám týdně padesát dolarů a dávám ti pět dolarů. Víš, že když se stanu bohatou, budu ti dávat stejné procento. Vždy ti dám deset procent svého příjmu. Tak mě Mistře učiň bohatou, bohatou a já Tě taky učiním bohatým. Vím, že se necítíš na to, abys pracoval ve vnějším světě a proč bys měl? Ale vidím, že potřebuješ materiální bohatství, abys vedl slušný život. Tak mě prosím, Mistře, učiň bohatou, učiň mě bohatou. Jsem sekretářka a mám zálibu ve výzdobě domů. Někteří lidé mi říkají malířka, ačkoli to ve skutečnosti není pravda. Ale díky tvé milosti mohu dělat spoustu věcí. Když mi dáš mantru, konečně se stanu bohatou a vzdám se práce sekretářky a zdobení. Stanu se zcela duchovní. Budu se jen modlit a meditovat“

„A proč potom potřebuješ peníze?“ zeptal se Mistr. „Potřebuji velký dům plný věcí, abych se nemusela trápit,“ odvětila paní.

„Abych teď získala peníze, musím pracovat velmi, velmi těžce. Když budu mít hodně peněz, nebudu muset tak těžce pracovat a budu moci zasvětit celý čas duchovnímu životu, což je jediná věc, kterou potřebuji. Skutečně chci Boha. Ale předtím, než mohu myslet na Boha a modlit se k Bohu, potřebuji čas. Jedině pak budu mít čas, až budu mít peníze.

Mistr řekl: „V pořádku, pojď se mnou a já ti dám tuto mantru.“

Řekla: „Jsem ti tak vděčná Mistře za to, co už si pro mě udělal, ale když se stanu skutečně bohatou, budu ti neobyčejné vděčná a věčně vděčná.“

Někteří lidé se jen smáli a smáli, zatímco jim začali velmi žárlit. Mistr řekl: „Má vnitřní bytost mi říká, abych ti tuto mantru dal, a tak ti ji dávám. Uvidíme, co se stane.“ Tak tajně dostala mantru a za tři týdny vyhrála v loterii dvacet tři tisíce dolarů. Pak strávila šest měsíců cestováním po světě, myslíc na to, co udělat s penězi. Ale když pomyslela na to, že by měla dát deset procent Mistrovi, doslova omdlela.

Její dcery věděly o jejím slibu a připomněly jí ho. Řekly: „Dej prosím Mistrovi aspoň nějaké peníze, protože si opakovala jeho mantru.“

„Co je to za mantru?“ řekla matka. „Je to jedno nebo dvě slova. Mají tato slova nějakou cenu?“

„Dobře, slova nemají žádnou cenu. Ale snad to byla síla, kterou vložil do slov, aby ti umožnily vyhrát peníze.“

„Ne, ne, to není pravda, absolutně ne. Byl to můj osud. Bůh byl ke mně laskavý, a tak jsem je dostala. Bylo to pouze štěstí. S Mistrem a jeho mantrou to nemá co dělat.“

Dcery řekly: „Jsi tak nevděčná!“ Dala jim facku a řekla: „Chcete mě učit o vděčnosti a nevděčnosti? Vím, co pro mě udělal. Zachránil mi syna; to je pravda! Byl ke mně hodný a laskavý. Když jste mi dělaly problémy, utěšoval mne. Tehdy jsem mu byla vděčná. Ale teď to nebyla jeho mantra, která mi přinesla peníze, byl to jen Bůh. A tak mu nemusím být vděčná. Jsem vděčná pouze Bohu. A jsem vděčná lidem, kteří mají na starosti loterii a dali mi peníze. Jsou to oni. kdo si zaslouží mou vděčnost, ne Mistr. Nemusím mu být vůbec vděčná.“

Netřeba říkat, že Mistra opustila a že také opustila svého syna a své dcery.

16. záři 1974