Zpívá naše duše, když my zpíváme velmi oduševněle?

Sri Chinmoy: Ano, buď takto zpívá vlastní duše nebo její část, když zpíváme velmi oduševněle. Někdo si může myslet, že je to hlas duše, ale není. Hudba duše se liší od hlasu duše, jazyka duše. Duše může přijmout jakýkoli hlas, který chce. Hlasem duše, jazykem duše je světlo — ne elektrické světlo, ale světlo, které neustále osvěcuje naši vnitřní a vnější bytost. Zpěv, který přichází přímo z duše nebo z části duše, můžeme slyšet, i když není použit žádný hlas. Duše může zpívat přímo bez jakéhokoli hlasu.

Velmi často, když zpíváme co nejoduševněleji, uslyšíme v sobě hlas i po skončení písně, jako kdyby ji zpíval ještě někdo jiný. Možná si povídáme se svými přáteli nebo se rozhlížíme kolem, ale uvědomujeme si, že někdo zpívá, a to je právě naše duše. Jak můžeme vědět, že píseň přichází přímo z duše? Jestli pochází z duše můžeme poznat prostě tak, že pozorujeme své vlastní vědomí. Někdy můžeme být zaujati úchvatnou melodií, velmi delikátní, jemnou melodií, ale bezprostředně po tom následují pozemské, nebožské myšlenky, jako by je pronásledoval pes. Pokud ihned vstoupí nebožské myšlenky, nižší vitální myšlenky, pak píseň nepochází přímo z duše. Pokud přichází přímo z duše, pak během celé písně nemůže vstoupit žádná z nebožských myšlenek. Od začátku až do konce písně budeme mít své nejvyšší a nejhlubší vědomí.